Nejstrašidelnější dům ve Švédsku

Na severu Švédska v provincii Jämtland se nachází malá vesnička Borgvattnet, o které by dnes svět ani nevěděl, nebýt bývalé fary, která je považována za nejstrašidelnější dům Švédska. Právě tato bývalá fara dnes přitahuje turisty z celého světa, protože už neslouží jako farní úřad, ale jako penzion s restaurací.

Majitelé penzionu se dokonce proslavili i tím, že každému, kdo zde vydrží přespat až do rána, vystaví certifikát za odvahu. Co se v minulosti na této faře odehrálo, když si z ní temné síly udělaly své sídlo?
První duchové na faře
Místní fara byla postavena v roce 1876 a první písemná zmínka o paranormálních silách na tomto farním úřadě pochází z roku 1927. Tehdejší farář Nils Hedlund tehdy poprvé napsal, že se na faře setkal s různými zvláštními jevy, ale jedna z nich ho vyděsila asi nejvíc. Když jeden den šel na půdu sundat prádlo, v tom momentě jak se dostal na půdu, nějaká neviditelná síla začala strhávat prádlo ze šňůry. Tolik první dochovaný záznam. Od roku 1927 zvěsti o přízracích na faře, neznámých zvucích, záhadných stínech a samovolném pohybování předmětů pokračovaly ještě s větší intenzitou. V roce 1930 Hedlundův nástupce, farář Rudolf Tängdén tvrdil, že viděl na faře ducha nějaké ženy. V roce 1940 další farář Otto Lindgren tohoto ducha viděl také, což potvrdila i jeho žena, která se tam setkala i s podivnými zvuky a pohybujícími se předměty.

Proč se od roku 1927 začaly na faře projevovat duchové a různé neznámé síly, není zcela jasné, ale jedno vysvětlení se nabízí. V roce 1900 obýval faru farář Per Hedlund s manželkou Marthou a jejich dětmi. Martha však po porodu jejich jedenáctého dítěte umřela, ale farář se s ní ani po smrti nehodlal rozloučit. Z márnice tajně odnesl její tělo a dlouhou dobu ho držel na faře. Až na velký nátlak vesničanů ustoupil a povolil, aby byla jeho žena řádně pohřbena.

Když se měl však z fary odstěhovat, údajně tělo své ženy vykopal, a její ostatky si vzal s sebou. Mohla tato skutečnost zapříčinit, že když se na faru v roce 1927 dostal jeho syn Nils Hedlund, setkal se jako první s paranormálními silami? Mohlo to souviset s jeho matkou, která mu takto dala najevo, že ani po smrti nenašla klid?

Sídlo temných sil
Farář Rudolf Tängdén, který v roce 1930 nastoupil po Nilsu Hedlundovi se v písemných záznamech fary zmínil o tom, že viděl jak do jedné z pokojů vstoupila neznámá žena v šedém oblečení. Protože chtěl zjistit kdo to byl, šel za ní do pokoje i on, aby se na to ženy zeptal. Když však vstoupil do pokoje, zjistil, že je prázdná. Mohla být duchem, kterého viděl, právě Martha Hedlundová, jak si později mysleli i další obyvatelé fary, kteří ji také zahlédli?

Známý je také příběh ženy jménem Inga Flodin, která na faře přespala v roce 1941. V noci se vyrhla ze spánku na to, že se na ni někdo dívá. Po otevření očí spatřila před sebou pohovku, na níž seděly tři ženy, které plakaly. Když o tom na druhý den řekla tehdejšímu faráři, ten nevěděl o žádných ženách, které by byly na faře, a už vůbec ne o pohovce, která se v tom pokoji ani nenacházela.

Podivnou událost zažil i farář Erik Lindgren když nastoupil na faru v roce 1945. Když si jednou chtěl sednout do houpacího křesla, aby si přečetl knihu, nějaká síla ho v tom momentě z křesla vymrštila. Když se chtěl do křesla posadit znovu, pocítil jako kdyby do něj vstupovala jakási špatná neznámá síla. Houpací křeslo je na faře (dnes v penzionu) dosud, a ví se o něm to, že se dává samovolně do pohybu, a někteří lidé si do něj nedokážou ani sednout, protože jsou z něj stejnou neznámou silou prudce vyhozeni.

Fara jako taková skončila svou činnost v roce 1970, kdy ji od církve odkoupili manželé Otto a Axelina Färnlöfovi, kteří ji předělali na penzion. Dodnes je penzion vyhledávanou atrakcí lovců duchů, televizních štábů, ale i turistů z celého světa, kteří mají zájem získat certifikát odvahy, který, jak jsme psali v úvodu článku, dnes v penzionu nabízejí za byť jen jedno přenocování. Je to jen marketingový tah nebo skutečně si z tohoto teď už penzionu udělaly své sídlo paranormální jevy?