Odkud pocházejí zelené děti?

Ve dvanáctém století se na okraji vesničky Woolpit objevily dvě děti. Zelená barva kůže, oblečení z neznámého materiálu a nesrozumitelný jazyk. Byly z jiného světa?

Woolpit je malá anglická usedlost, sotva sto kilometrů od Londýna. Když se v létě 1173 začínala žeň, chlapi s kosami v polích ještě netušili, co najdou. Tam, kde se pole setkávalo s lesem, přibližně deset kilometrů od Woolpitu, seděly dvě malé děti, chlapec a dívka. Ne však obyčejné. Jejich kůže byla výrazně zelená, oblečené měly šaty z neznámého materiálu a vystrašení vesničané jim nerozuměli ani slovo. Vyprávěly řečí, kterou nikdo neznal. Pocházely z jiného světa nebo dokonce z jiné planety?

Oficiálně zaznamenané
Woolpitské zelené děti představují záhadu, kterou za více než osm století nikdo nevyřešil. Výskyt této podivné dvojice zaznamenali kronikáři William z Neuburghu a cisterciácký opat Ralph z Coggeshall. Nejde o žádný smyšlený příběh – záznamy opravdu existují v kronikách Historia rerum Anglicarum a chronicum Anglicanum. Šlo tak o jeden z prvních záznamů střetu s jinou civilizací? Odkud se tam neznámá dvojice vzala?

Zabil chlapce křest?
Přestože byli vesničané pořádně vyděšení, nedalo jim to. Dětí se ujal Richard de Caine. Malí návštěvníci zpočátku nechtěli nic jíst, kromě zelených fazolí. Chlapec vypadal nemocný a podle záznamů trpěl z neznámé příčiny apatií. Aby se děti plně začlenily, obě pokřtili. Chlapec krátce na to zemřel.

Odhalila svůj původ
Z dvojice tak přežila pouze dívka. Později začala přijímat i běžnou potravu a její kůže pomalu ztrácela zelenou barvu. Časem sbírala anglická slovíčka, až zvládla plynule mluvit. Když však rozpovídala svůj příběh, vesničané začali litovat, že ji naučili rodný jazyk. Dívka tvrdila, že pochází z Krajiny svatého Martina, kde slunce nikdy nesvítí a všechno je zelené. Spolu s jejich otcem provázely dobytek, ale oddělily se, když uslyšely hlasitý zvuk zvonů. Následně se ztratily a objevili je až sekáči na polích Woolpitu. Nedokázala si však vzpomenout na věci, které se staly mezitím.

Jaká je pravda?
Skeptici se našli i v té době. No ani jeden z kronikářů nedokázal událost popsat jinak než divnou, podivnou, abnormální či zázračnou. Kousek od Woolpitu opravdu leží usedlost Fonham St. Martin a nedaleký Thetfordský les opravdu mohl na děti působit jako země bez slunce. Jedna z možností je, že se vlastně nic nestalo a šlo o pohádku či folklorní mýtus. Proč by to však zaznamenali dva kronikáři nezávisle na sobě? Další z reálných vysvětlení je docela blízké i dnešní době. Klidně mohlo jít o zvrhlého šlechtice, který měl choutky v unášeni a dopování dětí drogami tak, jak se to dělá i dnes. Zelená choroba bylo v té době pojmenování pro chudokrevnost, ale jak potom vysvětlit neznámou řeč, oblečení a fazole? Neobstojí ani historicky přesnější vysvětlení – děti patří Flámům, kteří sem často cestovali kvůli obchodům. Flámům by možná prostí vesničané nerozuměli, ale kronikáři a vzdělanci by jistě jazyk rozeznali. Nevysvětluje to ani zelenou barvu. Tu měl objasnit příběh, podle kterého děti otrávil arsenem jeden hrabat z Norfolku, který je chtěl připravit o majetek. Otrava arsenem může způsobit nemoc známou jako chloróza. Proč by jim pak vesničané nerozuměli?

Mimozemšťané
Astronom Duncan Luhan v článku z roku 1996 tvrdí, že šlo o mimozemšťany. Děti se prý dostaly na Zem nešťastnou náhodou. To by vysvětlovalo podivnou charakteristiku domova, kde nesvítí slunce. Zelenou barvu Luhan připisuje konzumaci mimozemského jídla a její následnou ztrátu přechodem na lidskou stranu. Luhan není jediný, kdo vyslovil tuto domněnku. Již v roce 1621 se zelenými dětmi zabýval učenec z Oxfordu Robert Burton. Podle něj děti „spadly z nebes“. Když se současní astronomové začali záhadou zabývat, zjistili, že rok 1173 byl opravdu výjimečný. V té době se polární záře objevovala na různých místech, kde by za normálních okolností nebylo možné tento jev vidět. Kroniky píší o podivných úkazech na nebi v tomto roce. Mohly být děti opravdu mimozemšťani? Svědci, kteří se setkali s takovými bytostmi zejména v případě UFO, dodnes hovoří o malých zelených mužících, malých jako děti.

Z podsvětí?
Jedna z hypotéz mluví také o tom, že děti by mohly pocházet z podsvětí. Kromě neznámé řeči a oblečení by to dokazovaly i zelené fazole. Ty se od nepaměti spojovaly s mrtvými. Egypťané považovali fazolí za posvátné jídlo, podobně i američtí indiáni. Od Irokézů ze severovýchodu až po Hopi na jihozápadě – všichni oslavovali festivaly fazolí. Zároveň také mluvili o tajemných obyvatelích podsvětí, kteří přišli k smrtelníkům a žili mezi nimi. Starověký filozof a autor známé matematické věty Pythagoras věřil, že duše mrtvých přebývají ve fazolích. Podle staré křesťanské tradice se fazole pekly na oslavu Zjevení pána. Z podsvětí však nemusí být pouze špatné duše – keltské vysvětlení příběhu zelených dětí hovoří jako o dvou zelených duších. Ty v keltské mytologii symbolizovaly čisté a neposkvrněné duše. Není proto divu, že si čistá dívka nakonec vzala muže Kings Lynn – lein je keltské slovo pro zlo. Čistá dívka země se zasnoubila s lidským zlem.

Žijí mezi námi?
Záhadu umocňuje fakt, že potomci zelené dcery jiného světa nadále chodí mezi námi. Dívka dostala jméno Agnes a po letech života u Richarda de Caina se vydala do přístavního městečka Kings Lynn v anglickém Norfolku. Když se současníci začali záhadě věnovat, zjistili, že si vzala šlechtice jménem Richard Barre. Tam stopa končí. Je však možné, že potomci záhadné zelené Agnes, mimozemšťanky či dcery podsvětí, běhají po světě do dnes.

Fotogalerie: