Opravdové město duchů: Osada Bodie je strašidelným památníkem na zlatou horečku!
Po setmění se tu člověk určitě necítí zrovna nejlépe! Černé díry po oknech, vrzající trámy a na horizontu obrysy bývalého hřbitova. Už chybí snad jen vytí psů. Kalifornská osada Bodie je ukázkovým příkladem města duchů. Jak rychlý byl její růst v době zlaté horečky, tak rychlý byl její pád. Její krátká historie je i tak plná zločinů a krve. Přezdívka „mrtvé město zlata a hříchu“ na tuhle osadu perfektně sedí.
Bodie rozhodně není jediným městem duchů ve Spojených státech. Jsou jich desítky. Památníky na dobu, kdy Spojenými státy zmítala zlatá horečka a kdy podobná města rostla u velkých nalezišť jako houby po dešti. Podobný osud mělo i Bodie, které svého času patřilo k největším a nejmodernějším městům v Kalifornii. Město, které si užilo tři roky slávy, po kterých přišel pád.
První těžařský tábor vznikl v kopcích Sierra Nevady už na konci 60. let 19. století. Ložiska zlata ale nebyla nijak velká, a tak tu skutečně stálo jen pár domů. Všechno ale změnil rok 1876 – v okolí města těžaři objevili obrovské zlaté žíly a během krátké doby dorazily tisíce lidí. Tohoto roku se paradoxně nedožil zakladatel původní osady W.S. Bodey, který umrzl ve vánici, když se vracel se zásobami potravin.
Rychlý vzestup města hříchu
Další tři roky byly ve znamení obrovského růstu. Velmi rychle tu „na zelené louce“ vyrostlo dva tisíce domů, k nim kostely, široká hlavní třída a hlavně – desítky barů a čtvrť červených luceren, místa, kde docházelo stejně často k divokým pitkám, jako k divokým bitkám, které nezřídka končily zabitím několika horníků. Město hříchu, jak se patří…
Odcházet za lepším začali horníci záhy – už v roce 1880. V roce 1910 mělo Bodie pouhých 700 obyvatel, o dva roky později přestaly vycházet místní noviny, neměl je totiž kdo číst, a v roce 1917 byla zrušená železnice, která do Bodie vedla, téměř nikdo s ní nejezdil. Poslední ranou byl obrovský požár v roce 1932 (mimochodem už druhý v relativně krátké historii města), ze kterého se Bodie nikdy nevzpamatovalo. V roce 1943 hlásilo Bodie jen tři stálé obyvatele.
Ráj hadů a ještěrek
A jak vypadá dnes? Žije tu jen obrovské množství hadů a ještěrek, okolím se toulají kojoti a turisté, kteří chtějí nasát mrazivou atmosféru místa. V reprezentačním městském sále je dnes muzeum a atmosféra je hlavně ve dnech, kdy nesvítí slunce a městem se žene studený vítr, opravdu ponurá. Turisty nicméně stále láká – každý rok jich do Bodie přijede okolo dvou set tisíc.Mrtvo je tady v zimě a na jaře – okolí městečka totiž zapadá obrovskými závějemi sněhu, podobnými, ve kterých se kdysi ztratil i jeho zakladatel W.S.Bodey.
Detaily, ze kterých mrazí
Z původního města dnes zbývá ke sto padesáti budovám. Stále stojí i jeden z kostelů (druhý se zřítil při požáru v roce 1932) a dochovala se i zařízení, za pomoci kterých se těžilo. Ve vysoké trávě rezaví i starý automobil a prach padá na kompletně zařízené vybavení místního obchodu. Majitel ho opustil a nechal ho téměř kompletně vybavený.
Podobně zachovalé jsou i další interiéry. Skoro to vypadá, že si jejich uživatelé jen na pár minut někam odskočili a za chvíli se vrátí… I díky těmto detailům je Bodie tak působivé. Čas od času se tu pořádají i noční prohlídky a ti, kteří je absolvovali si mrazení v zádech, které měli, nemohou vynachválit… Inu, proti gustu…
