Pařížský fantom opery

Příběh o fantomovi, který pobíhal pařížskými ulicemi s bílou maskou a geniálním nadáním je známý z filmů, muzikálů, románů nebo divadelních her po celém světě. Otázkou však stále zůstává, zda byl tajemný fantom opery skutečnou nebo vymyšlenou postavou. Jaká je pravda? Zná ji někdo?

Fantom opery
Na první pohled by se zdálo, že tajemného muže se znetvořenou tváří, který měl žít ve vnitřku pařížské opery Garnier „stvořil“ francouzský novinář a spisovatel Gaston Leroux. Vůbec to nemusí tak být, protože podobné události, které napsal v románu Leroux se dají najít i v historických kronikách. Navíc sám Leroux v předmluvě své knihy Fantom opery říká, že „fantom opery existoval… ano, existoval, byl to člověk z masa a kostí, přestože vypadal jako skutečný fantom, to znamená jako stín“.

Hlavní postavou románu Fantom opery, která vyšla v roce 1910 je Erik, který pocházel z francouzského města Rouen. Erik se narodil s tak velmi znetvořenou tváří, že vyděsil i svou matku a jeho otec ho raději ani nechtěl vidět a raději rodinu opustil. Každý kdo ho prý uviděl, se tak vylekal, že před ním raději utekl. Jednoho dne proto Erik odejde z domu a už se nikdy nevrátí. Aby se nemusel před lidmi skrývat, přidal se k cirkusu, který ho okamžitě zařadil do svého „obludária“. Cirkus diváky lákal hlavně na Erika, jehož nazývali „mort vivant“, tedy obživnutá mrtvola. Erik se však s pozicí cirkusové obludy vůbec neuspokojil a postupem času se vypracoval na geniálního kouzelníka a iluzionisty.

Fantom svým talentem dobude Paříž
O jeho ohromném talentu se mluví nejen v celé Evropě, ale i na Středním a Blízkém východě. Jeho konečnou zastávkou se však stane Paříž a svůj domov najde v budoucí pařížské opeře Garnier, která se v té době, jak zavítal do Paříže, teprve začíná stavět. Sám Erik se stane poradcem hlavního architekta, jemuž navrhne, jak by se dal operní dům postavit na místě, kde dříve bylo jezero, jelikož vysoušení stavitelem nijak nepomáhalo. Erik navrhne soustavu dvojitých základových stěn s dutinami, které hlavního architekta natolik ohromí, že díky Eriku dokáže postavit monumentální budovu, kterou ani v budoucnu voda nijak neohrozí. Erik nakonec dostane od majitele opery nový domov, který architekti umístí do podzemí operního domu. A nebylo to jen z důvodu, že umožnil svým nápadem zrealizovat stavbu budovy, ale i tím, že v Erikovi viděli velké umělecké nadání, které pak využívali při mnohých operních hrách. Erik tak v opeře Garnier našel nejen svůj domov, ale pro operu začal skládat i mistrovská hudební díla, za něž mu byla tajně vyplácena mzda, navíc na prvním balkoně měl rezervovanou lóži číslo 5.

Fantoma zabije láska
Znetvořený Erik se v románu vášnivě zamiluje do zpěvačky Christiny Daaé, jejíž pomůže zdokonalit se v její pěvecké kariéře tak, že ji vyučuje ve zpěvu. Sama Christina věří, že Erik je anděl, o níž její rodiče odmalička povídali. Z Erika se však časem vyklube žárlivec, který začne dělat špatně namyšlenou primadonu Carlottě, kterou chtěl z opery odstavit a do popředí protlačit právě Christinu. Při jednom vystoupení nechá na Carlotta spadnout křišťálový lustr. Christine má po této příhodě z Erika strach a jeho lásku neopětuje, místo toho se zasnoubí s vikomtem Raoulem de Chagas. Erik v zoufalství Christinu unese a drží ji v domě u jezera, kde se ji snaží přimět k tomu, aby se stala jeho ženou jinak zabije všechny v opeře. Christine je tak donucena souhlasit, ale Erik si nakonec uvědomí, že s ním nikdy nebude šťastná, a tak ji propustí na svobodu. Ještě předtím však Christinu poprosí, že po jeho smrti ho musí přijít pohřbít i s prstenem, který jí věnuje. O tři týdny Erik umírá. Je tento příběh vymyšlený nebo se skutečně stal?

Je fantom opery fakt nebo fikce?
Historici a literární kritici spisovateli Gaston Leroux vůbec nevyvracali úvodní slovo jeho knihy, že fantom opery existoval. Mnozí si totiž myslí, že většina příběhu o Fantómovi pařížské opery je opravdu skutečnost. Nasvědčuje tomu i fakt, že v roce 1907 došlo k šokujícímu objevu. Vedení pařížské opery se totiž rozhodlo, že pod budovu opery uloženy záznamy s nejlepšími dobovými operními hlasy. Během tohoto aktu však dojde k vykopané tajné místnosti, ve které byly ukryty pozůstatky člověka se zlatým prstenem a znetvořenou lebkou. Vše nasvědčovalo tomu, že právě zde byl pohřben známý fantom opery. A právě tento nález byl inspirací pro Lerouxe k napsání jeho nejslavnějšího románu Fantom opery. Většinu historických faktů tak Gaston Leroux zapracuje do svého románu a vznikne geniální literární dílo, které si oblíbily miliony lidí po celém světě.

Historické kroniky říkají, že pod budovou opery bylo skutečně jezero, které se nepodařilo během výstavby monumentální budovy nijak vysušit. Architekti proto rozhodli, že pod operním domem bude vytvořena sběrná nádrž, která bude zajištěna důmyslným systémem, kterým se zabrání prosakování vody, navíc bude umožněno kdykoliv se dostat k těmto zásobám vody. Nádrž s vodou pod operou je tedy skutečným faktem.

Částečným faktem je i pád lustru v pařížské opeře, ke kterému došlo 20. května 1896. Mezi diváky se sice nezhroutí lustr, ale jen protizávaží, které zabije jednoho člověka. Dalším faktem z románu je i postava operní zpěvačky Christiny, která byla inspirována životem švédské operní zpěvačky Christiny Nilsson. A konečně v roce 1879 byl z ředitelské židle pařížské opery kvůli padělání účtů odvolán Oliver Halanzier. Mohla být hlavním problémem padělání právě mzda vyplácená někomu, kdo chtěl a měl zůstat utajen? Mohl být jím tajemný fantom opery, jak vzpomíná v románu Leroux?

Byl tedy součástí pařížské opery Garnier i neznámý fantom se znetvořenou tváří, který zde žil a pohyboval se tajnými chodbami v podzemí této monumentální budovy? Komu patřily ostatky, které byly nalezeny v tajné místnosti pod opěrnou budovou? Otázky, na které není jednoznačné odpovědět, faktem však zůstává to, že legenda o tajemném Fantómovi se už navždy stala neodmyslitelnou součástí pařížské opery.