Pekelný hrad Houska – nejtajemnější hrad v Čechách

Říká se mu Brána do pekel a nejspíš zaslouženě. Hrad Houska na Českolipsku je jedním z nejvíce tajemných míst v Čechách, pro někoho dokonce skutečně tím nejtajemnějším. Kolem Housky se rozhodně vznáší otazníků víc než je zdrávo u hradu, na první pohled vcelku nenápadného.

Na ostrohu se tyčí Houska od konce 13. století, kdy ji snad založil král Přemysl Otakar II. Ale není to zas tak jisté. Navíc vznikl na místě, kde byla jeho existence víceméně zbytečná. Obrannou funkci plnil daleko lépe nedaleký Bezděz, kolem nevedla ani žádná z důležitých obchodních stezek. Po českých králích se dostala do držení slavnému rodu pánů z Dubé, ale na podivných schůzkách, jejichž účel zůstává nejasný, se tu také scházeli nejpřednější šlechtici, někdy i se svými panovníky.

Síly temna se soustředí na kapli

Nelze se tedy divit, že už velmi rychle se začly objevovat pověsti a podivné zkazky. Houska přitahovala i děsila. Mezi pověstmi se objevila řada těch, které vyprávěly o setkání s podivnými pekelnými bytostmi i o tom, že jakmile někdo začal pátrat po tajemství ukrytém za hradními zdi, většinou skončil hodně špatně. Jako by hrad střežil skutečnou bránu do pekel…

A střeží ji nejspíš i dnes, na počátku 21. století. Zkuste si vyhledat na internetu odkazy a uvidíte, kolik lidí prožilo na Housce něco podezřelého. A ne vždy to jsou vzpomínky šílenců, jak by mohlo někoho napadnout. Pocity nervozity a nejistoty jsou jenom začátkem. Leckdo vnímá podivnou magnetickou sílu nebo nápory záporné energie. Velmi živě reagují také psi, které sem návštěvníci často vodí s sebou. Někteří ze čtyřnohých přátel člověka dokonce zoufale kvílejí a chtějí z hradu uprchnout. Popsány jsou i relativně nedávné případy, kdy se v okolí hradu někdo ztratil nebo prožil tak strašné zážitky, že je později nedokázal ani popsat.

Další záhada se vztahuje k fotografování. Fotky z Housky prý nikdy dobře nevyjdou. Buď fotografovaná osoba nehledí do fotoaparátu, nebo se snímek nezdaří vůbec.

Zdá se, že z pohledu „mystických“ sil je nejzajímavější gotická kaple. Nejenže v ní nalezenete vyobrazení pekelníka, ale její stěny jsou neustále celé vlhké, i když zdivo v okolních prostorách tento problém nemá. V kapli si také nejvíce lidí stěžuje na podivné pocity, strach, mdloby, dušnost apod.

Mezi pověstmi se objevila řada těch, které vyprávěly o setkání s podivnými pekelnými bytostmi i o tom, že jakmile někdo začal pátrat po tajemství ukrytém za hradními zdi, většinou skončil hodně špatně.

Hrad v časové smyčce

Nelze se tedy divit, že Houska se v posledních desetiletích stala cílem mnoha psychotroniků a lidí zabývajících se esoterikou. Jejich výzkumy nabízejí odpovědi, které by vysvětlovaly leccos z tajemství, jež hrad obestírají.

Pod Houskou se může nacházet brána do jiných světů. Vchod by měl být přímo pod již zmiňovanou kaplí. Hrad byl postaven údajně jako obranná stavba proti „vnitřnímu“ nepříteli, zde konkrétně proti někomu, kdo přichází z podzemí. Dříve těmto silám lidé dávali podobu čertů a ďáblů, dnes se mluví spíše o tom, že se může jednat o jakousi negativní sílu vycházející z nějakých podzemních světů.

Střízlivější badatelé mluví o tom, že Houska stojí na geologicky zvláštním podloží, které může vyvolávat negativní pocity, jež návštěvníci pociťují, a může způsobovat i některé zdravotní problémy. Velmi citlivé jednotlivce může dostávat i do jakéhosi transu, kdy mají vidiny a dokonce se mohou po časové smyčce dostat do minulosti nebo budoucnosti. Stalo se to dokonce i básníku Karlu Hynku Máchovi.

Strašlivá vize roku 2006

Existuje jeho dopis z roku 1836, v němž psal svému příteli Eduardovi o svém děsivém vidění: „Mraky bledé, slunce nevidno, nebe povlečené obrovskou sítí pavoučí. Povětří sytila síra, prach a čoud, štípal v plicích, že jsem stěží dýchal. Pomíšený hluk se rozléhal, dunění a polotlumené ryčení – lkala zem z roztaveného kamene…kostliví netvoři se vypínali nad vrcholky bradel, porostlých sežehlými křovinami. Bytosti lidské s lícemi změněnými, začasté nevidomé, namnoze šaškovskou veteší oděné, chvátaly v zástupech co vichřicí hnány rmu tným labyrintem. Štvály je Dantovy postavy ďábelské, chechtající se měchy s očima ohnivýma – vsávaly je a polykaly…Pekelných nástrojů jsem se nebál; po chvíli jsem přivyknul…zatracenců jsem želel, že se v hořkém chvatu míjejí, na sebe nepromluví, bez usmání, bez pozdravu.“

Dále Mácha popisuje, jak se pak zeptal nějaké mladé dívky, která na něj sice mluvila česky, ale s podivným přízvukem, kde je, a ona mu odpověděla, že se nachází v Praze roku 2006. Jeho „informátorka“ měla dokonce u pasu skříňku, kterou Máchovi ukázala, a v ní byly obrazy, jako živé, které ho také vyděsily. Vykladači tohoto podivného dopisu jsou přesvědčeni, že básník „navštívil“ ve vidění naše hlavní město v naší současnosti, potkal tramvaje a auta, projel se metrem a pak se nechal vyděsit slečnou s iPhonem nabitým videozáznamy. Někteří badatelé ovšem tvrdí, že tento dopis je podvrh a Mácha nikdy nic podobného nenapsal.

Místo pekla raketoplány?

Osobně doporučuju na Housku zajet. Možná tu prožijete docela normální výlet do půvabné české krajiny. Možná se připojíte ke stovkám lidí, kteří se Housce po vlastních nepříjemných zážitcích do smrti vyhýbají. Možná se vám podaří dostat se alespoň trochu na kloub některé ze zdejších záhad. Fantazii se mezi nekladou. Jedna z teorií, co se vlastně skrývá v hradním podzemí, mluví dokonce o tom, že ve skále jsou podzemní prostory, v nichž probíhá utajený výzkum a výstavba přístroje podobného raketoplánu.