Potopení Titaniku provázely podivné jevy
V novém dokumentu o Titaniku, který odvysílala ruská televize, se objevily informace o některých dosud neobjasněných jevech, jež potopení luxusní lodi provázely. Jeden z nich popsala svědkyně, která čekala na záchranném člunu na pomoc.
Ze svědectví Anny White: „Byla jsem na záchranném člunu č. 6. Přesně v 1.40 h (dívala jsem se na hodinky) jsem u zádi Titaniku spatřila velký svítící objekt. Muži říkali, že to jsou světla lodi Carpathia, která nás přijela zachránit. Křičeli jsme radostí a prosili námořníky, aby veslovali, co nejrychleji to jde. Spolu s námi plulo asi deset dalších člunů. Jenže najednou světlo zmizelo. Ukázalo se, že v blízkosti není žádná loď. Carpathia se k nám dostala až před čtvrtou hodinou ranní.“ Její výpověď potvrdili i další svědkové.
O jaké světlo mohlo jít? Je známo, že poblíž Titaniku byla ve vzdálenosti asi 5 mil další loď, která stála přes noc v ledovém poli. Mohlo se jednat o parník Californian nebo o norskou loď Samson. Toto plavidlo, jehož identitu se nikdy nepodařilo zjistit, představuje dodnes záhadu. Loď vůbec nereagovala na nouzové vysílání Titaniku, a to ani na rádio, ani na Morseovu lampu, ani na světlice.
V londýnském archivu je ve složce týkající se Titaniku zařazena zpráva amerického astronoma George Harrise. Astronom v den, kdy loď narazila do ledovce (14. 4. 1912) informoval o neznámém objektu o průměru asi 80 km, který letěl od Měsíce směrem k Zemi. Stejný objekt viděli zřejmě i manželé Stanfordovi z Belfastu, kteří novinářům popisovali ohromnou svítící kouli, jež se krátce před půlnocí pomalu spouštěla do vod Atlantiku – a zhruba v tu dobu také došlo ke srážce lodi s ledovcem. V unikátním dokumentu je zmiňován také zápis kapitána blíže neurčené norské lodi, který zmiňoval obří vír v severním Atlantiku, jenž podle jeho slov připomínal spíš kráter.
K Titaniku se váže i další zajímavá událost. V roce 1990, tedy 78 let po jeho potopení, zachránili islandští rybáři neznámou trosečnici. Byla mokrá, vymrzlá, v rozedraných šatech, plakala a tvrdila jim, že je cestující z Titaniku a jmenuje se Winnie Coates. Zachráněnou ženu nakonec převezli na psychiatrii, kde zůstala hospitalizována. Její příběh zaujal novináře, a tak se vydali po stopě a zjistili zajímavou věc. Na seznamu cestujících třetí třídy byla skutečně zapsána Winnie Coates, která do New Yorku cestovala se dvěma syny, tříletým Nevillem a devítiletým Williamem. V New Yorku na ně čekal manžel, který sem odjel za prací. Novináři v archivech našli také lodní lístek této cestující, zakoupený v Anglii. Když se vypravili za trosečnicí do nemocnice, velmi barvitě a živě jim popsala celé dění na lodi, jako by u něj skutečně byla. Její totožnost nebylo možné ověřit, údajně se ale podobala skutečné Winnie Coates, jejíž snímky se kupodivu dochovaly. Je možné, že by se žena mohla přenést v čase do dnešní doby? Záhadologové jsou o tom přesvědčeni, zatímco skeptici tvrdí, že jde o duševně vyšinutou ženu, jejíž tvrzení je třeba brát s rezervou.
Jedna z mých teorií, která by mohla vysvětlit i teorii o archeoastronautech. Je, že toto a sledování tzv. UFO po celém světě není nic jiného, než cestování časem lidí z budoucnosti. Např. Albert Einstein přišel na to, jak cestovat časem. Jen na to nemáme zatím technologii… Nepopírám existeci života jinde ve vesmíru, jen není moc pravděpodobné, že mají podobnou velikost jako my. Mohou pocházet ze sluneční soustavy s mnohonásobně větší hvězdou, planetou a tím i gravitací. Byli by to gigantičtí obři, nebo naopak oproti nám jen tvorové o velikosti hmyzu. Navíc, jestli dokážou cestovat na takové vzdálenosti, jsme pro ně jen kulička bahna, kamení a pár buněk. 😀 Takže tato Titaniková příhoda s trosečnicí může být jen následek nedůslednosti turistiky z budoucnosti. 🙂