Pripyat – Město duchů

Pripyat byl kdysi model města se sovětskou vládou a byl postaven v roce 1970 pro pracovníky jaderné elektrárny, která se nachází jen tři kilometry od města. Průměrný věk obyvatel města byl v době nehody pouze 25 let. Pripyat měl všechen přepych moderního města – nádraží, přístav, nemocnice a výstaviště.

Den po černobylské havárii, státní úředníci varovali 50000 obyvatel o nebezpečí radioaktivního znečištění, i kdyby jim poskytla jódové pilulky pomáhající proti záření. Nehoda elektrárny způsobila, že úroveň záření překročila přirozenou hladinu tisíckrát. Evakuace z Pripyat se konal den poté – v odpoledních hodinách 27. dubna 1986. Obyvatelé si směli vzít s sebou jen potřebné položky a měli se do tří dnů vrátit. Tato informace byla vydána, aby se zabránilo panice a měla zabránit lidem, aby brali s sebou příliš mnoho zavazadel. Později se úřady rozhodly, že město musí zůstat prázdné navždy.

Při evakuaci byly shromážděny první ženy a děti, ale byl v této části Sovětského svazu vážný nedostatek autobusů. Autobusy tak musely přijíždět i z jiných částí země, aby evakuovaly všech 50 tisíc obyvatel města Pripjat. Fronta autobusů byla 25 km dlouhá – což znamená, že když první autobus opouštěl Pripyat, nemohl poslední autobus ani vidět komíny elektráren z dálky. Za méně než tři hodiny bylo město prázdné a to tak zůstane navždy.

Během evakuace, nebylo lidem z Pripyat dovoleno brát zvířata nebo dobytek s sebou, protože tato zvířata měla jejich kožešiny kontaminované radioaktivním prachem. Také, aby se zabránilo kontaminaci životního prostředí, zvláštní síly musely likvidovat každé zvíře v černobylské zóně. 5.května se konala evakuace lidí žijících v zóně 30km kolem Černobylu. Dnes je v zóně zákáz vstupu lidí, s výjimkou ex-obyvatel, kteří chtějí navštívit hřbitovy nebo těch, kteří mají povolení. Kolem 100 lidí (většinou důchodci) žije v této zóně na vlastní nebezpečí. Kromě těchto obyvatel, tam je také asi 3000 pracovníků, kteří jsou ve zvláštním režimu a starají se sami o černobylské zóny. Stejné množství pracovníků stále pracují v černobylské elektrárně, i když byla úplně odstavena v roce 2000. Kromě likvidace jaderného paliva, tito pracovníci i nadále pokračují s výstavbou nového sarkofágu, který je plánován být dokončen v roce 2014.

Pripyat je nyní město duchů a přesto, že tam nikdo nežije, má svůj vlastní půvab a atmosféru. Pripyat neskončil jako okolní vesnice, které byli pohřbeni pod zemi buldozery. Vesnice se připomíná pouze z desek na silnici se jmény a mapou obce. Pripyat, stejně jako celé 30 kilometrů uzavřené pásmo je střeženo policií a armádou. Navzdory této non-stop službě, to nezabránilo loupežím a plenění, zejména v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu, kdy byly nehlídané zóny Černobylu. Celé město Pripyat je vypleněno a není jediný byt, který nebyl navštíven zloději a cennosti, které byly nalezeny byly odcizeny. Vojenská továrna (s názvem Jupiter) operovala ve městě až do roku 1997, dnes je vypleněna a zničena, stejně jako většina bytů a škol ve městě. Město je plné spisů z roku 1980, cedulí, knih nebo obrázků, většinou s motivy Lenina. Leninovy výroky a portréty jsou prakticky všude – v Paláci kultury, v hotelu, nemocnicích, na policejní stanici, stejně jako ve školách a mateřských školách. Procházka kolem města je jako výlet zpátky do minulosti, jediný rozdíl je, že tu není jediná duše kolem, dokonce ani ptáci na obloze! Lze si pouze představit celkový obraz doby, kdy město bylo na vzestupu. Celé město bylo postaveno na zelené louce brzy poté, co byla postavena jaderná elektrárna. Vše je vyrobeno z betonu a domy vypadají stejně jako v každém jiném městě sovětského původu. Některé z těchto staveb jsou porostlé stromy a jsou sotva vidět ze silnice. Černobyl je důležitým příkladem toho, jak matka příroda si poradí s prací člověka. Ve více než dvou desetiletích jdou vidět jen zříceniny z města. Neexistuje žádné jiné takové místo na světě.

Fotogalerie: