Pronásledování čarodějnic ze Salemu: Krvavý hon, který si vyžádal přes 2 desítky obětí!
Kat pomalu omotává oprátku kolem krku vyděšené ženy. „Chceš ještě něco říct před tím, než tě odešlu na věčnost?“ zeptá se jí s pohrdavým úšklebkem na tváři. „Kéž mi Bůh odpustí mé hříšné činy,“ špitne roztřesená žena. „Tomu nevěř, ty jedna čarodějko,“ odvětí kat a následně jí odkopne židli pod nohama. Žena se začne zmítat v agónii!
Šibenice si vybírá další a další oběti. V roce 1692 se v massachuesettském městečku Salem rozpoutá jeden z největších případů inkvizičního stíhání čarodějnic na americkém území. Údajně zde totiž skutečně řádí satanské síly. Nejde ale jen o náboženské bludy místních obyvatel? Vydejte se s námi odhalit pravdu o děsivých událostech, které jsou záhadnější víc, než by se na první pohled mohlo zdát.
Neznámé útoky
„Co ot s nimi proboha je?“ říká si reverend Samuel Parris (1653-1720) při pohledu na svou devítiletou dcerku Betty a její jedenáctiletou sestřenici Abigail Williams. Obě dívenky v lednu roku 1692 onemocní neznámou chorobou. Od té doby se často kroutí na zemi v nepřirozených pozicích, mlátí kolem sebe rukama a vydávají ze sebe podivné zvuky. Záhy se podobné příznaky objeví i u jejich kamarádky Ann Putnam. Mají snad epilepsii? „Podle všeho je za tím čarodějnictví, naznačuje zdejší lékař William Griggs. A za pravdu mu dávají i mnozí obyvatelé Salemu. Strach a obavy o budoucnost městečka se ještě více prohlubují ve chvíli, kdy se nevysvětlitelné křeče a další tajemné jevy objeví i u dalších místních dívek. „Musíme s tím něco udělat!“ vykřikují jejich rodiče. Jak zabránit démonickým silám, aby ovládly zdejší mladé ženy?
Řádí v okolí ďábel?
„Může za to černoška tituba. Naváděla nás k praktikování černé magie a my jsme jí podlehly,“ svěřují se dívenky ve chvílích, kdy je démonické síly zrovna neobtěžují. Místní afroamerická otrokyně Tituba se totiž dobře vyzná ve voodoo a dalších karibských temných praktikách a slečnám ze Salemu o nich ve chvílích volna údajně vypráví. Po celém městečku se zanedlouho začne proslýchat, že dívky si na základě jejich slov založí tajné čarodějnické společenství, ve kterém se oddávají temným rituálům. Mohlo se jim to snad vymstít? Nebo si svou démonickou posedlost jenom vymýšlejí? Obyvatelé Salemu o tom mají jasno a Titubu okamžitě zavřou do vězení. Z čarodějnictví jsou ale záhy obviněny také další místní ženy Sarah Good (1653-1692) a Sarah Osborne (1643-1692). Je snad možné, že je město přímo prolezlé lidmi zabývajícími se zakázanou magií?
Proces začíná
„To jsem si přesně myslela. Na všech těch třech ženských ženských mi bylo od začátku něco divného,“ povídá starší obyvatelka Salemu své kamarádce na tržišti. „Tu Osbornovic ženu jsem v kostele neviděla snad tři roky. Zbožnost je jí úplně cizí. Sarah Good je zase špinavá tulačka. Určitě zaprodala duši ďáblu, aby se z toho dostala. A o té Titubě se radši nebudu ani zmiňovat. Tu ovládá sám Satan,“ souhlasně přikyvuje její známá. Počet lidí, kteří jsou obviňování ze spojení s ďáblem, brzy raketově stoupá. Posedlá děvčata během procesů křičí a zmítají se pokaždé, když spatří obžalované, což je bráno jako důkaz, že jsou daní lidé spjati se Satanem. Sarah Good je následně na základě rozsudku popravena, Sarah Osborne kvůli šíleným podmínkám umírá ve vězení. Jediná tituba se z dosud ne zcela vyjasněných důvodů vyhne jakémukoli trestu.
Zabíjení pokračuje
Dřevěná kára veze pětici odsouzenců k oprátce na kopec Gallows Hill východně od Salemu. C srpnu roku 1692 se koná už třetí kolo poprav lidí údajně spjatých s ďáblem. Tentokrát mezi oběšenými nechybí ani bývalý pastor George Burroughs (1652-1692) či někdejší policejní strážník John Willard (asi 1672-1692). Obviňování z čarodějnictví se doslova utrhlo ze řetězu. Dávno už se také nedotýká jenom žen, ale mezi obviněnými může prakticky skončit kdokoli. A to dokonce i lidé z okolních měst! Začínají se ale ozývat i hlasy, které podobná soudní řízení odsuzují: „Všechna ta obvinění jsou vycucaná z prstu. Lidé se vzájemně odsuzují k smrti proto, že si třeba v minulosti něco udělali. A ty posedlé holčičky si jenom vymýšlejí, protože se jim líbí být ve středu pozornosti.“ Navzdory tomu ale soudní mašinérie v popravách pokračuje i nadále!
„Copak se tam úplně pomátli?“ říká si guvernér Massachusetts William Phip (asi 1650-1694), když se dozví o salemském bestiálním potírání čarodějnic. Chce se celým případem zabývat, když náhle obdrží další naprosto neuvěřitelnou informaci. Z čarodějnictví byla právě obviněna také jeho manželka Mary! „Tak ti už je vážně moc. Tady v Americe čarodějnické procesy neuznáváme. Z moci svého úřadu je s okamžitou platností zakazuji,“ prohlašuje proto. A je opravdu načase. Likvidace údajných čarodějnic a čarodějů si do té doby vyžádala 19 oběšených a jednoho muže umučeného kameny kladenými na jeho hruď. Mnozí další Američané zase zemřeli kvůli nešetrnému zacházení a nelidským životním podmínkám ve vězení. Guvernér ze všech těchto důvodů osobně dohlédne, aby honba za údajnými spřízněnci ďábla definitivně skončila.
Nevyjasněné otázky
Nad pronásledováním čarodějnic ze Salemu dodnes visí celá řada otazníků. Nikdo například neví, jakou chorobou vlastně místní děvčátka trpěla. Nejčastěji se zmiňuje epilepsie nebo masová otrava námelem v obilí, který jim mohl způsobovat halucinace. Vyloučená prý také není ani možnost, že dívky všechno jenom předstíraly. Záhadná je však ještě jedna věc. Afroamerická otrokyně Tituba, jejíž údajné čarodějnictví stálo na počátku celého případu, není nikdy odsouzena. Historické záznamy pouze potvrzují, že nějakou dobu pobývá ve vězení, ze kterého je však následně propuštěna na svobodu. Její další osudy už nejsou známy vůbec. Jak je možné, že se rozběhl tak krvavý proces podpořený jen pár chabými důkazy? Zachvátily snad Salem tehdy skutečně temné síly?
Zdroj: Enigma
Námelovou hypotézu zpracovala paní M. K. Matossian a její první publikace na toto téma je dostupná zde:
https://www.jstor.org/stable/27851542?seq=1#metadata_info_tab_contents
Šindelář (autor knihy „Hon na čarodějnice“, postižené marxistickou cenzurou) považoval celou tuto aféru za zbuntovanou těmi pubertálními svědkyněmi (kdysi jsem s ním o tom hovořil), ale to je v rozporu se skutečností, že na začátku celé kauzy byla prokazatelně úmrtí lidí a hospodářských zvířat.
A ještě jedna zajímavost: Ze stejného státu (jako je Salem) pocházel i E. A. Poe, jehož povídka „Maska červené smrti“ (vyšla česky ve více výborech z díla) dosti evokuje purpuru při akutní otravě námelem (případně doplněné ještě dalšími houbovými toxiny). Tipuji, že mohl zaslechnout (a vylepšit) nějaké informace o podobných otravách v historii svého rodiště.