Rituální vražda? Muže považovali za čaroděje, zemřel pro pověrčivost
Valentýnská noc roku 1945 se v anglické vesnici Lower Quinton nenesla ve znamení lásky, ale vraždy. Někdo zabil 74-letého muže, a to za velmi záhadných okolností. Dokonce se říkalo, že ve zločinu měla prsty černá magie. Jaká ale byla skutečná pravda? A známe ji vůbec?
Charles Walton byl celý život rolníkem v Lower Quintone. Jako mladík zažil tři noci po sobě bizarní vizi, v níž viděl obrovského černého psa, jak běží přes kopec nad vesnicí. Během třetí noci se pes proměnil na bezhlavou ženu. Na další ráno zemřela Charlesova sestra.
Od toho momentu se začaly ve vesnici o Charlesovi šířit špatné zvěsti. Když někam přijel, hlasy se změnily na šepot. Postupně si však u většiny vesničanů svou veselou a slušnou povahou získal sympatie. Ne však u všech, našli se i tací, kteří ho považovali přinejmenším za podivína.
Říkalo se, že Charles chová žáby a umí mluvit s ptáky, které mu jedí z ruky a občas mu sedávají na hlavě či ramenou. Také se povídalo, že je mimořádně schopný ve cvičení a výchově psů. Dnes bychom to nepovažovali za nic zvláštního, v první polovině 20. století však byli lidé nejen na anglickém venkově velmi pověrčiví. A proto se šířily klepy, že mladík je čaroděj.
Život však prožil poměrně klidně a těšil se dobrému zdraví. 14. února 1945 však udělal osudnou chybu a vydal se na kopec, po kterém jako dítě viděl běžet osudného černého psa. Navzdory vyššímu věku nadále vykonával většinu prací na farmě a dokonce stíhal pomáhat i jiným rolníkům. V ten den si jeho pomoc vyžádal místní farmář Albert Potter, se kterým Charles často pracoval. Přibližně v 9:00 ráno Charles vyrazil s vidlemi a vycházkovou holí k Potterovi. Neteři Edie, kterou si adoptoval po smrti své sestry, řekl, že přijde domů kolem čtvrté odpoledne.
Když se večer Edie vrátila z práce, strýce doma nenašla. Bylo už po šesté, a tak se začala strachovat. Charles nebyl typ člověka, který by se nedržel svých plánů. Edie zašla k sousedům a poprosila je, zda jí nepomohou s pátráním. Souhlasili, ale nemuseli hledat dlouho.
Když se blížili k vrcholu kopce vyzbrojeni baterkami, setkali se s Albertem Potterem, který na ně vykřikl: „Nechoďte sem! Toto nemusíte vidět!“
Byl to skutečně drsný výjev. Charles ležel u živého plotu, jehož stříhání se před smrtí věnoval. Někdo ho dobil na smrt vycházkovou holí a aby se pojistil, probodl mu krk jeho vlastními vidlemi a přišpendlil tělo k zemi. Do břicha měl vyřezaný kříž a na rukou známky po boji.
Případu se ujal tehdy známý detektiv Robert Fabian. Netrvalo mu dlouho, než si uvědomil, že nemá dočinění s obyčejnou vraždou. Místní policisté mu rychle vysvětlili, že obyvatelé Lower Quintonu jsou velmi pověrčiví, a přestože tomu zpočátku nepřikládal velkou váhu, vyslýchání změnilo detektivův názor. Mnozí místní mu řekli, že několik dní před Charlesovo smrtí se ve vesnici našlo mrtvé tele. Věřili, že jde o špatné znamení, a že na zvíře se podíval někdo se špatným pohledem a uřknul ho. Mnozí policisté i běžní lidé detektivovi říkali, že motivem vraždy byla krvavá oběť. Někdo prý věřil, že Charles je čaroděj, a tak ho zabil.
Po několika dnech i samotný Robert Fabian zažil cosi bizarního, což ho donutilo přemýšlet nad místní pověrčivostí. Když zkoumal místo činu, potichu kolem něj proběhl černý pes. O pár vteřin později se při detektivovi postavil vystrašený chlapec, kterého se detektiv zeptal, jestli hledá psa. Chlapec beze slova utekl. Když později Fabian dorazil do vesnice, doslechl se příběh o Charlesovi a černém psovi. Začal uvažovat nad tím, zda náhodou neviděl ducha oběti.
Pátrání však nikam nevedlo a pachatele nikdy nepřivedli před spravedlnost. Robert Fabian zemřel počátkem 70. let a v Lower Quintone se dodnes říká, že v okolí se zjevuje detektivův duch a pátrá po vrahovi.
