Je pravda, že pokud by se naše civilizace dostala do potíží a ocitla se například bez zdroje elektřiny, veškeré digitální záznamy nám budou k ničemu. S touto vizí počítá americká nadace, která vyrobila tzv. Rosettský disk (pojmenovaný podle slavné Rosettské desky, do níž je vytesán shodný text ve dvou egyptských písmech a v řečtině). Niklový disk připomínající cédéčko má na sobě vyleptáno 30 000 stran textu ve více než tisíci různých jazycích včetně češtiny. Má sloužit jako Noemova archa jazyků, protože se dá předpokládat, že v příštích desetiletích řada z nich vymizí. Rosettský disk je součástí Rosetta Digital Language Archive (Rosettského digitálního jazykového archivu) fungujícího pod hlavičkou Rosetta Project. Jedná se o nástupce Rosettské desky, která vedla k rozluštění nejen egyptských hieroglyfů. Rosettská deska byla nalezena před 205 lety,
2. srpna 1799. Její význam byl okamžitě rozpoznán. Obsahovala totiž tři nápisy v různých písmech a z toho řeckého vyplývalo, že jde o trojí zápis téhož textu (něco podobného, jako když Daniel Jackson zjistil chybějící znak na kartuši v původním filmu Hvězdná Brána). Luštění však nebylo vůbec jednoduché. Učenci nedokázali překročit stín tradice, která měla už od antiky za to, že egyptské hieroglyfy jsou pouhými akronymy, obrázkovým písmem, kde každý znak znamená právě jen to, co víceméně zobrazuje – věc nebo činnost.
Francouzský archeolog Jean-François Champollion později pomocí desky rozluštil hieroglyfické písmo, přestože deska byla poškozená právě v části s hieroglyfy. Rosettský disk Rosettský disk je zamýšlen jako odolný archiv lidských jazyků, stejně tak jako estetický předmět, který ztělesňuje vývoj a představivost kultur napříč historií. Je to snaha o vytvoření unikátního fyzického artefaktu, jež evokuje obrovskou rozmanitost jazyků, ale i neuvěřitelné množství symbolických systémů, které byly ke komunikaci vytvořeny.
Technologie
Pro extrémní dlouhověkost zvolily lingvisté opticky vysoce husté analogické paměťové zařízení, jako alternativu k rychle zastarávajícímu a netrvanlivému materiálu typických paměťových systémů. Tato technologie vyvinuta v Los Alamos
Laboratories a společností Norsam Technologies, může být považována jako druh příští generace mikrofiše (fotomechanicky zmenšené kopie původního dokumentu). Samozřejmě jako analogový paměťový systém je mnohem lepší než klasický mikofiš. Do jednoho niklového disku o rozměrech 2.8 palce může být vyryto až 200 000 obrázkových stránek. Disk se tedy vejde do dlaně. Je imunní vůči poškození vodou a je schopný odolat i vysokým teplotám nebo elektromagnetickému záření. Všechny tyto vlastnosti z něj činí ideální archiv textu a obrázků. Nyní obsahuje přes 13 000 stránek informací a více než 1500 lidských jazyků. Jednotlivé stránky jsou vyryté mikroskopicky a poté elektrodepozicí ( fyzikálně-chemické metoda spočívající v oddělení (separování, izolování) složek směsí) formovány na masivní nikl, procesem, který se nazývá technika mikroleptu, velmi mírně vyvýší písmo nad povrch disku a to asi jen 100 nanometrů. Každá stránka má pouze 400 mikronů na šířku – to je šířka zhruba 5 lidských vlasů – a po zvětšení 650x je její text čitelný jako písmo běžné knihy. Jednotlivé stránky jsou viditelné i při mnohem nižším zvětšení – 100x. Vnější textový kruh nese titulek „Světové jazyk“ a představuje 8 nejpoužívanějších jazyků.
Další předchůdci
Jak už jsem zmínil, Rosettský disk byl pojmenován po Rosettské desce, ale rozhodně se nejedná o první pokus, jak dlouhodobě zachovat něčí kulturu. Během staletí jich bylo nesčetně Pod každým artefaktem naleznete odkaz na wikipedii.
