Šibenice za sex! Příběh poslední oprátky na Klatovsku

Dnes naposled. V Klatovech končím. Šibenici mám ze všeho nejmíň v oblibě. Vždycky se podělají a ten místní zvyk nechat je tu viset, dokud se nerozpadnou, mi nikdy nedělal právě dobře. Pohřbívat rozleženinu není zrovna med. Když umíš setnout, tolik se nenasviní.

Pokaždé to vypadá stejně, vidím je už od rynku. Vždycky se tak dvakrát zastaví, to když se ten bídák začne vzpouzet. Když si uvědomí, že bude cukat nohama a těch pár minut čekání na smrtelnou křeč mu přijde jako století. Čekání na eskortu si krátím tipováním míst, kde k těm jejich chabým pokusům o útěk asi dojde. Málokdy se pletu. Jsou všichni stejní… naivní, zoufalí, zlomení.

Dneska je to jiné. Je to naposled a jde s ním půlka města. Zvědavci. Táhnou s sebou i děti, ať se učí, holomci. A on se ani nezastaví. Jiní vždycky pod kopcem zvednou zrak, aby viděli, kolik času jim ještě zbývá. On ne. Ani se nevzpouzí, asi nechce dělat tyjátr. Upírá pohled do země. Nespěchá. Jako by si vychutnával každý krok, kterým se přibližuje smrti. Honí se to, ale když se nebudou courat, odejdem odsud se suchou hlavou.

Vraždil pro sex a chleba

Znám ho, jmenuje se Selig, Jan. Míval v Ronšperku statek a ženu. Nejsou to ani dvě léta, kdy mu dobytek pochcípal. Říkali, že morem, ale kdoví. Ženin poslední výkřik se rozlehl statkem, když měl na svět přijít jeho syn. Z jejího lůna ale nevyšel živ. Stal se z něj pobuda a budižkničemu. Za chvíli neměl co do huby, a kdyby sem tam něco neukradl, ležel by na márách už dávno. Ženské se mu zachtělo. Teplo klína mu chybělo. Tolik měsíců ženu necítil, když Ji uviděl, byl jako smyslů zbavený. Alžběta Knarrová byla holka jako lusk. Nechtěl ji zabít. Jen si ji pomačkat, prsa prohníst v dlaních a trochu si užít. Nic víc. Určitě by se jí to taky líbilo. Jenomže ona vřeštěla jako na lesy, kousala, vyhrožovala udáním. Uškrtil ji holýma rukama. Byl by ji nejradši jenom tak trochu přidusil, až se probere, nebude nic vědět. Ale ruce jako by ho neposlouchaly, nepustily se a jí najednou začaly praskat zorničky a modrat kůže. Měla u sebe pár peněz, dva krajíce a konev mléka. O to mu ani moc nešlo, ale koupil za to slípku.

Stačilo ho trochu zmáčknout, pohrozit a s brekem vyklopil úplně všechno. Chápal jsem ho, když tam prohraný se železy na zlámaných rukou sklíčeně seděl. Musel jsem mu je přelámat, nebylo na výběr, pořád jenom mlčel, bídák. A co by tomu řekli lidi, kdyby si to k šibenici štrádoval zdráv a čilý.

„HUS MDCCCXLII“

Plazili se do kopce, už odspodu bylo slyšet jejich funění. Štrúdl k pohledání. On si jich snad ani nevšímal. Hlavu zvedl až nahoře. Podíval se na mě a oba jsme viděli do myšlenek toho druhého. Tolik porozumění jsem v žádných jiných očích neviděl. A přitom byly tak chladné a oddané. Byl to mžik, ale do mé paměti se vryl navěky. Poslední pohled upřel do oblak, z jejichž těsného sevření prostupoval jediný paprsek.

Bylo to poprvé, kdy jsem se k umrlci otočil zády, když se poprvé zhoupnul. A naposledy. To ráno bylo na 13. říjen neobyčejně chladné. Vítr tam na kopci nesnesitelně pištěl a já si jenom přál, aby se rozutekli, než se spustí ten chcavec. Je to kus chlapa, promočí se a slítne ze šibenice, než bys řekl švec. A já mu v tomhle nečase hrob kopat nechci. Klíčem od mučírny jsem tam do té šibenice vyryl těch pár písmen HUS XIII X MDCCCXLII.

Příběh, ač smyšlený, drží se základních fakt:

• GPS: 49°24’10.744″N, 13°17’1.927″E
• Klatovy měly právo poprav od roku 1381
• Mučírna byla v prvním patře klatovské Černé věže, po zániku útrpného práva v roce1842 byla zazděna a znovu objevena až v roce 1924
• Šibenice byla umístěna na vrchu za městem, kam bylo dobře vidět i z náměstí·
• Šibeniční vrch se nachází na konci ulice Ke Spravedlnosti nedaleko dnešní klatovské nemocnice
• Prvním písemně doloženým klatovským katem byl Zikmund (1562), od roku 1736 vykonával toto řemeslo rod Husů, prvním byl Jan Hus, řemeslo se předávalo z otce na syna
• Poslední poprava na šibenici byla vykonána 13. října 1842, posledním oběšeným byl Jan Selig z dnešních Poběžovic (dříve Ronšperk), který se dopustil loupežné vraždy na jakési Alžbětě Knarrové
• Popravení viseli na oprátkách až do svého rozkladu, poté byli pohřbíváni přímo pod vrch šibenice