Skutečný příběh „posedlé“ panenky

Usmívající panenka Anabelle otvírala úvodní sekvenci filmu V zajetí démonů ( 2013 ), který mnozí označují za nejhrůzostrašnější horor všech dob. Realita je mnohem děsivější…

Režisér James Wan údajně při filmování vycházel ze skutečných událostí a také prokletá panenka má základ v autentickém příběhu. Pro potřeby filmu byla její podoba dramaticky upravená tak, aby už jen z pohledu na její porcelánovou tvářičku a vypoulené oči běhal divákovi mráz po zádech. Toto umělecké rozhodnutí je vcelku pochopitelné. Kdyby zůstali filmaři věrní reáliím, neznepokojily by ani malé dítě. Pravá Anabelle byla totiž tuctová hadrová panenka s měkkým tělem a milou tvářičkou, přehlédnutelná hračka. Alespoň na pohled…
V sedmdesátých letech si hadrovou Anabelle vzala s sebou na intr studentka zdravotnické školy, jistá Donna. Panenku dostala jako dárek od mámy, která ji koupila v obchodě se smíšeným zbožím.
Donna a její spolubydlící Angie byly obě zaučujícíse zdravotní sestry, veselé a společenské, nelétali v oblacích, věřili vědě a logickým vysvětlením. Že něco není v pořádku jim začalo docházet postupně po sérii drobných nepodstatných náhod. Například si všimli že Anabelle se “ hýbe „. Stávalo se, že nebyla v poloze do jaké ji dali. Nad tímto však mávla rukou s argumentem, že je přece hadrová jednoduše ji špatně postavili a ona se svezla na zem. Těžší se už vysvětlovalo jak je možné, že při odchodu na párty nechali panenku na posteli a když se vrátili, seděla na gauči…

Podobných náhod přibývalo. Angiin přítel Lou byl jediný, kdo od začátku tvrdil, že ta hadrová panenka není okej, že z ní sálá něco zlověstné. Holky se mu smáli, ale úsměv jim zmrzl na rtech když se začaly v domě objevovat pergamenové cáry s kryptické odkazy: “ Pomoz nám „. Kdo je psal? A kde sehnal pergamen? !
Bod zlomu nastal v den, kdy se Donna vrátila do domu a našla Anabelle se “ zakrvácenými “ rukama. Vypadalo to, jakoby červená tekutina vytékala přímo z útrob panenky. Bezradné (a v tomto okamžiku už i dost vyděšené) dívky přivolali na pomoc médium a od něj se dozvěděli, že do panenky se převtělila duše zavražděného děvčátka jménem Anabelle, jehož mrtvé tělo bylo nalezeno na místě, kde nyní Donna s Angie bydlí. Bylo to však velmi dávno, v době kdy ještě dům nestál a na jeho místě se rozléhalo širé pole. Anabelle se prý do hračky „nastěhovala“ proto, aby byla blízko Donne a Angie, při kterých se cítila bezpečně. Nechtěla nic špatného jen být s milými dívkami.
Studentkám takové vysvětlení stačilo, aby se uklidnili dokonce souhlasili, že panenku si nechají že jim nevadí, když bude holčička bydlet s nimi. A až teď se začaly dít opravdu divné věci. Lou míval noční můry v nichž se mu často zdávalo, že panenka ho škrtí. Nepříjemný pocit setrvával i po probuzení. Jednou, když byl u své holky, ozvali se zvuky z Donnini pokoje. Mysleli si, že se někdo cizí vloupal do domu, ale po otevření dveří našli pokoj prázdný, jen s panenkou u okna. Lou později tvrdil, že když k hračce popošel blíž, cítil, jako by ho někdo zezadu pozoroval a vzápětí mu hrudí pronikla strašná bolest – na těle se mu z ničeho nic objevili škrábance.
Po tomto nevysvětlitelném incidentu kontaktovali dívky episkopálního kněze a ten jim doporučil manželský pár Eda a Lorraine Warrenoů. Jejich pohled na věc všechny šokoval – v panence prý nepřebývalo žádné malé děvčátko a už vůbec nebyla posedlá.
Nejsou to totiž neživé věci, co bývají posedlé, ale lidé. Do Donnini duše se snaží vniknout něco nelidské a velmi špatné a na odpoutání pozornosti to využilo hračku, domněle „obydlenou“ duchem malé Anabelle.

Kde skončila Anabelle ?
Po provedeném rituálu exorcismu si panenku vzali Warrenovi do své kolekce nebezpečných suvenýrů. Po cestě od dívek Ed (velmi moudře) zvolil objížďku mimo dálnice, bál se totiž že by kvůli nákladu, jaký nesl v kufru by mohlo dojít ke kolizi a ve vysoké rychlosti by řízení vozidla nezvládl. Udělal dobře – skutečně jim po cestě několikrát selhal motor i brzdy a není těžké domyslet si že automechanik by nad důvodem těchto poruch jen kroutil hlavou.

Hračka byla nakonec uložena do prosklené vitrínky se zámkem a s upozorněním „nedotýkat se“.