,,Slepičí dívka“ – holčička, která vyrostla v kurníku
V roce 1980 celé Portugalsko šokovala zpráva z novin, kde se psalo o malé holčičce, která později dostala přezdívku ,,Chicken Girl“ (Slepičí dívka), protože obrovskou část svého dětství prožila v kurníku.
Píše se datum 6. července 1970, kdy se na malinké farmě v obci Tábua (okresek Coimbra, Portugalsko) narodila malá holčička, její jméno bylo: Maria Isabel Quaresma Dos Santos. Když jí byl pouhý rok, její matce bylo lékaři diagnostikováno několik psychických poruch. Později již matka malou Marii nedokázala brát, jako svoje dítě, tak ji zavřela do kurníku, který se pro malou Marii stal domovem na dalších 8 let. Kolem sebe měla pouze slepice a jedla pouze to, co její rodiče dávali slepicím. Dívka měla ještě starší bratry, kteří žili normální život.
Po celou dobu se po vesnici vědělo, že rodina drží malou Marii v kurníku, bohužel nikdo rodinu Dos Santos neudal. V roce 1976, toto peklo mohlo skončit, ale nestalo se tak. Po hádce, která se strhla mezi jejími rodiči a jednou z tet, se teta rozhodla malou Marii osvobodit a snažila se o vyšetření lékaři, kteří ji diagnostikovali postižení a dodali, že by měla nastoupit na rehabilitaci. Bohužel se tak nestalo, protože byla mnoha nemocnicemi odmítnuta, tak nezbyl jiný osud, než ji opět vrátit rodičům.
O 4 roky později tj. v roce 1980 se o případu dozvěděla Maria Bichão (tehdy pracovala jako radiologický technik v nemocnici Torres Vedras), která informovala média. Tehdy se věci daly do správného směru. O dívce se dozvěděla od ostatních zdravotních sester a chtěla Marii pomoct, tak si ji vzala k sobě domů, kde si brzy uvědomila, že potřebuje odbornou pomoc, a proto kontaktovala novináře z portugalského hlavního města o podmínkách, ve kterých žila, a o dopadech na její fyzický a duševní stav, a doufala, že zvýší povědomí o tomto případu.
„Je těžké si představit, že někdo může přežít v podmínkách, ve kterých toto dítě žilo roky. Ještě víc šokující je však to, že její případ byl odsouzen před čtyřmi lety, aniž by nějaká instituce podnikla kroky nezbytné k vyřešení tohoto problému. “ napsala Lisabonská novinářka Maria Catarina.
Manuela Eanes, v té době portugalská první dáma, sehrála velkou roli v tomto příběhu a usilovala o to, aby byla Isabel přijata do rehabilitačního centra v Lisabonu. Lékaři tam byli šokováni zvířecím chováním a vážným mentálním postižením dívky.
„Z toho, co jsem dosud pozoroval, mohu říci, že je to dítě, které trpí intelektuální nedostatečností, která je pravděpodobně způsobena afektivním a sociálním opuštěním. Isabelovo chování je na elementární biologické úrovni, tj. Primární reakce zvířete nebo člověka. „ řekl João dos Santos, ředitel Centra dětské duševní hygieny v Lisabonu, v únoru 1980 pro noviny“ O Jornal „.
Podle portugalského deníku Expresso se prý Maria Isabel, ačkoli byla „hluboce smutná“ a vystrašená, nemohla ani rozplakat, protože „pláč je první formou komunikace mezi lidmi“ a během většiny svého dětství téměř neměla žádný kontakt s lidmi.
Ještě šokující byly zprávy o tom, jak Maria Isabel napodobuje chování kuřat. Udělala malé kroky a neustále pohybovala rukama, jako by to byla křídla. Vzhledem k tomu, že byla krmena pouze kuřecím masem, dívka vykazovala vážné problémy s růstem, a přestože měla deset let, její mozek stagnoval na úroveň dvouletého dítěte.
Pečovatelé v instituci, v níž se Isabel v posledních 22 letech léčí, ji vždy ochraňovali, odmítají povolit fotografování, a dokonce popírají žádosti portugalských a zahraničních vědců, kteří ji chtějí studovat.
