Strašidelný mlýn v Anglii: přebývají v něm přízraky?
Mezi anglickými městy Newcastle a North Shields se rozprostírá vesnička Willington, ve které se nachází mlýn opředen mnoha strašidelnými legendami. Mlýn byl postaven v roce 1805, a byl jedním z prvních mlýnů v Evropě, které poháněla pára.
Slavnějším se však stal díky přízrakům, které v něm dodnes přebývají, a jejich existence už přesvědčila i mnoha skeptiků ve víru v nadpřirozeno. Co se v mlýně během hluboké noci odehrává? Může v mlýně strašit? Mlýn ve Willingtone patřil v 19. století Josephu Procter, který v něm pracoval spolu se svou manželkou. I když Joseph Procter nevěřil v existenci strašidel a přízraků, on, jeho manželka i děti věděli, že v mlýně se něco podivné děje. Byly v něm slyšet zvláštní zvuky, i když v něm nikdo nebyl, a také jeho děti byly přesvědčeny, že viděli ducha. O strašidelném mlýně se v roce 1840 dozvěděl i jistý doktor Edward Drury, který se po celém Anglii snažil vyvracet nadpřirozené jevy, které se v této zemi šířily. Proto dopisem požádal pan Procter o prozkoumání jeho mlýna, protože chtěl přijít na to, proč se o mlýně šíří tolik strašidelných pověstí. Joseph Procter samozřejmě souhlasil, protože i on chtěl přijít na to, proč v jeho mlýně straší. Na začátku července roku 1840 tak navštívil Wellington Edward Drury spolu se svým společníkem Tomem Hudsonem, aby přišli záhadě na kořen. Duchové přece (ne)existují Drury s Hudsonem se rozhodli v mlýně strávit noc z 3. na 4. července 1840. Podle dochovaných písemných svědectví se v tu noc odehrálo něco, o čem se později dozvěděla celá Anglie. Edward Drury, který byl zarytým skeptikům, a v nadpřirozené jevy vůbec nevěřil, po této noci začal na duchy věřit.
Kolem půlnoci zaslechli oba v mlýně nějaké podivné zvuky, které si neuměli vysvětlit, ale nepřikládali jim žádný význam. Pak se už v mlýně nic mimořádného nestalo. 45 minut po půlnoci se proto Drury rozhodl, že si půjde pospat. Vše se však náhle změnilo, protože se setkal tváří v tvář přízraku. Ve svém svědectví to později popsal takto: „Chtěl jsem si jít lehnout, když se najednou dveře od místnosti, před nimiž jsme seděli, náhle otevřely. Vyšla z nich žena se skloněnou hlavou oblečená v šedém oděvu. Jednu ruku si tiskla na hruď, jako by ji něco bolelo.“ Drury se později dozvěděl, že ho Hudson s Procter snesly po schodech mlýna v absolutní agónii strachu. To, co tam zažil, ho pak na několik dní zcela odrovnalo. Přízrak se v místnosti, ve které byli, přiblížil k Druryho. Ten chtěl ducha odstrčit, ale jen skrz přes něj prošel. Z toho zážitku pak omdlel, a probral se až později, když ho z mlýna vynesly Hudson s Procter. Edward Drury se nakonec přiznal k tomu, že do mlýna šel jako skeptik, který nevěřil v žádné nadpřirozené jevy, ale odcházel odtud jako člověk, který je již o nich přesvědčen. Proč v mlýně straší? Fámy o mlýně ve Willingtone se tak v 19. století začaly šířit napříč celým Anglií, a našli se i další lovci záhad, kteří se chtěli do něj podívat, a záhadu vyřešit. Postupně se další lidé, ale i Procter dozvídal, že v mlýně opravdu straší, a není tam jen jeden přízrak, ale je jich tam víc, co potvrdili očití svědci, kteří mlýn navštívili. V roce 1847 proto Joseph Procter s celou svou rodinou kvůli přízrakům z mlýna odešel, a už se do něj nikdy nevrátil. Mlýn měl pak více majitelů, a v současnosti patří podnikateli Bridonovi Ropes, kteří dovolil dvěma britským záhadologům, aby mlýn důkladně prohlédli. Michael J. Hallowell a Darren W. Ritson mlýn ve Wellingtonu detailně prozkoumali, přehrabali se ve starých archivech, a v roce 2011 vydali knihu, ve které se pokusili odhalit celou záhadu. V knize s názvem Strašení ve Willingtonském mlýně – Pravda o nejtajemnější duchařském příběhu v Anglii autoři tvrdí, že v mlýně se proto objevují různé přízraky, protože se na místě, kde mlýn stojí, odehrála dosud nevyřešená vražda (nebo vraždy), ke které došlo kolem roku 1800, tedy ještě dříve než byl mlýn postaven. Procter údajně věděl o tom, že na pozemku, na kterém mlýn stál, měli být pohřbeny tři oběti sériového vraha, ale přesto na tomto místě mlýn postavil. Je tedy možné, aby se v mlýně dodnes zjevovali přízraky těchto obětí, které ani po smrti nenašli svůj klid?
