Noční návštěva 2

Můj táta byl na služební cestě a já si večer spokojeně vklouzla k mamce do postele, odkud jsme společně koukaly na televizi. Máma spala už asi v devět (= klasika), ale já nemohla usnout. Asi v půl dvanácté, když už na mě šlo spaní, jsem uslyšela z přízemí zvuk. Bylo to něco jako „dušený smích mezi kašláním.“ Okamžitě mě to vzprušilo a já zbystřila. Nejdřív mě napadlo, jestli se k nám někdo nevloupal, ale to jsem hned vyloučila. Blbost! Pes spal na chodbě. Chvíli jsem poslouchala a za pár vteřin uslyšela ten typický zvuk „šouravých kroků“ po našich parketech. Nevěděla jsem, co mám dělat. Mamku jsem budit nechtěla (ještě by řekla, že mi hrabe…) a odvahu na to, abych se šla podívat, jsem taky neměla. Bála jsem se vypnout televizi, jít zavřít dveře, bála jsem se udělat cokoli… Nesnáším, když nemám v noci zavřené dveře. „Ta škvíra mě děsí.“
Nakonec jsem televizi vypnula a snažila se usnout. Ale po pár minutách dole něco „spadlo“ na zem. Byla to docela rána, a tak jsem se divila, že se máma ani brácha, který spal ve vedlejší místnosti, neprobudili. Muselo se to rozbít, tak jsem si řekla, že to máma určitě nenechá bez povšimnutí a zeptá se, kdo to udělal… Už ani nevím, kdy jsem usnula, ale ráno jsem nic na zemi nenašla a ostatní o tom nic nevěděli… Nevím, jestli máme v domě „ducha,“ ale můj pes často večer sedí a upřeně se dívá do jednoho bodu. Na oslovení kolikrát nereaguje. „Prostě je mimo.“