Tajemné jevy na chalupe
Mám kamarádku Evu. Známe se dlouho a dobře, proto jsem byla ráda, když se ozvala s tím, abychom se sešly, že mi musí něco říci…
Eva s mužem si před několika roky koupili krásnou chalupu v západočeském pohraničí, v bývalých Sudetech. Jezdili tam často a rádi, zejména poté, co se jejich dcera vdala a na svět přišlo roztomilé miminko. A zhruba tehdy se začaly dít v domě podivné věci…
V noci se sama od sebe zapínala televize, rozsvěcovala se světla v místnostech. Ale to nejpodivnější teprve přišlo… Jednou večer šli mladí spát. Evin zeť si na noční stolek vedle postele položil hodinky. Ráno je nemohl najít, hledala celá rodina, ale hodinky prostě nebyly. Všichni se smáli, že je prostě položil někam jinam a zapomněl kam, ale Petr se dušoval, že byly jako vždy na nočním stolku. Večer, když šli spát, hodinky ležely tam, kde měly podle jeho tvrzení být – na nočním stolku.
Za několik dní měla podobnou zkušenost Eva – večer četla noviny, když přišla sousedka s košíkem hub. Eva položila brýle s novinami na stůl a šla otevřít. Zdržela se pár minut; když přišla, noviny ležely na svém místě, ale nemohla nalézt brýle. Situace se opakovala – ráno brýle ležely tam, kde je večer odložila, když šla otevřít. A do třetice se s podivným jevem setkala i dcera. Krmila v podkrovním pokojíku malou, když ji matka volala dolů, do přízemí. Položila plenku na válendu a šla s malou dolů. Když se po několika minutách vrátila, plenka byla obtočená kolem lustru; v místnosti, kde prokazatelně nikdo nebyl.
Eva z toho byla dost rozrušená a začala pátrat mezi starousedlíky po minulosti domu. Dozvěděla se, že se po vsi odedávna říkalo, že v této chalupě straší. Až jedna stařičká paní jí řekla, že za války v domě bydlely dvě staré zámožné sestry, Němky. Těsně před koncem války jedna ze sester zemřela a druhá měla jít do odsunu. Ale zmizela a spolu s ní i veškeré cennosti. Po vsi se začalo šuškat, že utekla k příbuzným do vnitrozemí, ale i to, že ji mohl někdo zavraždit a někde v domě zakopat. Ale bylo těsně po válce, pohraničí bylo neklidné, kdo by se zabýval jednou zmizelou starou paní?
S Evou jsme se dohodly, že nejlepší by bylo pozvat do domu kněze, aby dům vysvětil. Poprosila jsem o to jednoho svého známého, který byl ochoten se toho ujmout. Říkal, že v domě nic necítil, ale když sešli do sklepa, cítil takovou negativní energii, až ho z toho silně rozbolela hlava. Sám se s tím setkal poprvé, ale spolubratři mu říkali, že se s tím zvláště v pohraničí, sekávají poměrně často. Prý to souvisí s odsuny po válce…
Naši známí jsou přesvědčeni, že někde pod podlahou sklepa jsou zakopány pozůstatky oné nešťastné ztracené staré ženy. Ale pokud vím, zatím se nepokoušeli pod podlahou sklepa pátrat. Pravda je, že po vysvěcení podivné jevy přestaly a v chalupě je konečně klid.
