Je lehce deprimující, když ani v 21. století, v éře, kdy se lidstvo již dokonale obeznámilo s veškerými principy jevů ovládajícími mikro i makrokosmos, stále ještě netušíme, jaká byla – zde na Zemi – skutečná podstata budování desítek tisíc viklanů, menhirů, moundů a dalších typů megalitických staveb.
Již celá staletí se miliony vědců z celého světa snaží rozluštit hádanku, z jakého důvodu – a hlavně – jakým způsobem, transportovali naši dávní předci kameny, jejichž hmotnost dosahuje desítek a často i několika stovek tun. Nejtěžší kamenné bloky, které byly kdy v historii světa vytěženy, opracovány a přemístěny, jsou baalbecké Trilithony. Jejich hmotnost přesahuje úctyhodných 800 tun a spoluvytvářely podezdívku pod Jupiterovým chrámem v Baalbeku.
Jupiterův chrám byl vybudován před 2000 lety. Archeologický průzkum ovšem prokázal, že podezdívka se zabudovanými gigantickými trilithony je však podstatně zvětralejší a tudíž i podstatně starší, než ruiny Jupiterova chrámu. Kdo byli ti, kteří dokázali manipulovat s obřími kamennými bloky, kdy se nám při pouhém pohledu na ně, samovolně tají dech?
Odborná literatura stále ještě uvádí, že přesun těchto neuvěřitelně obrovských megalitů byl proveden pouhou lidskou silou a silnými tažnými lany. Toto laciné “vysvětlení” uspokojuje odbornou veřejnost pouze z důvodu, že ani uznávaní vědci nejsou schopni tuto problematiku nijak jinak a přesvědčivěji vysvětlit. Je totiž naší přirozenou lidskou vlastností, že v oblastech historie, v nichž správné řešení určité problematiky neznáme, se raději uchylujeme k hypotézám a závěrům, o nichž sice vnitřně intuitivně víme, že nejsou správné, umožňují nám se ale vyhnout frustrující odpovědi, že správnou odpověď ani v současnosti neznáme.
Průběh prací při těžení trilithonů mohl probíhat pouze tak, že na rovném skalním terénu byl nejprve vytyčen rozměr kvádru. Následně byla po jeho obvodu odstraněna hornina potřebná k uvolnění čtyř bočních ploch. Po dokončení kamenické práce bylo již opticky patrno pět ploch kamenného bloku. Zbývalo již jen oddělit spodní plochu trilithonu od skalního podloží. Tento řemeslný akt kameníci před tisíciletími nějakým způsobem technicky dokázali, pro současný kamenoprůmysl je však tato operace neřešitelným problémem. Nelze ani jakkoliv realisticky technicky vysvětlit, jakým způsobem byl téměř tisícitunový kvádr vyzdvižen z jámy v lomu na okolní terén, natož jakým způsobem byl následně transportován na vzdálenost téměř dvou kilometrů, a poté opětovně vyzdvižen a finálně usazen do zdiva základové terasy.
Je totiž nezbytné si uvědomit, že hmotnost 800 tun se rovná hmotnosti dvaceti čtyřiceti tunových tanků, nebo 800 osobních automobilů, nebo deseti rychlíkových lokomotiv. Pokud tedy někdo naivně uvádí, že manipulace s osmi set tunovým kvádrem byla realizována pouhou lidskou silou a tažnými lany, tak se bohužel tímto nerealizovatelným tvrzením veřejně kompromituje, stejně jako všichni, kteří těmto zcestným závěrům věří.
Pokud by se někdo skutečně pokusil takovouto poptávku na transport 800 tunového bloku komukoliv zadat, byť i těm největším světovým dopravním firmám, nebo na provedení vytěžení, transport a vyzdvižení téměř tisíci tunového kvádru, tak každá firma na světě by takovouto zakázku odmítla, protože ani ta nejvýkonnější současná technika to prostě není schopna zvládnout. A pokud by nějaký subjekt stavební firmu požádal, aby uvedenou zakázku zrealizovala pouze lidskou silou, přestala by transportní společnost patrně s objednavatelem komunikovat, neboť by odpovědní pracovníci nepochybně nabyli přesvědčení, že komunikují s někým, kdo není po duševní stránce zcela v pořádku.
V současné době se v podobné situaci ocitne ovšem každý, kdo se odváží vyslovit, že dávné kultury byly schopny ovlivnit gravitaci, nebo další nám dosud neznámé přírodní zákony.
V téměř tisíci tunovém kvádru je ovšem ukryto ještě jedno další nezodpovězené tajemství. Proč dávní konstruktéři nerozdělili kvádr na více menších kusů? S menšími bloky by se přece snadněji pracovalo. Mohla být možným důvodem dávných stavitelů jejich snaha takto eliminovat nějakou vibraci?
Pravděpodobné vysvětlení nezodpověditelných otázek by se snad i mohlo nacházet v naprosté dokonalosti spár u jiných megalitických staveb, do kterých nelze zasunout ani list papíru. Takováto úvaha nás ale směruje do dalších a dalších neznámých souvislostí, z čehož vyplývá, že pro vysvětlení motivů a činností dávných kultur, nelze používat optiku známých skutečností naší doby.
