Tatínek se oběsil a chodil mě strašit

Jitka zažila tragédii – a vzápětí přišla příhoda vzpírající se zdravému rozumu.

Příběh, o který se s vámi podělím, se mi nepíše lehce – je pro mne stále bolestný a při vzpomínce na něj mi běhá mráz po zádech. Začátkem loňského října jsem se po náročné operaci vrátila z nemocnice a zotavovala se.

Asi 10 dní poté mi zavolala nevlastní sestra, že se tatínek ráno oběsil. Byl to pro mne obrovský šok, bolest, nepochopení a neustálý pláč. Fotku tatínka jsem si vystavila na komodu, vedle ní dala svíčku, kterou jsem každé ráno zapálila a tatínkovi na fotce dala pusu.

Několik dní po tragédii odjel manžel na noční směnu a děti byly u babičky. V bytě jsem zůstala jen já a pejsek Daník, kterému v té době byly 4 měsíce. Seděla jsem v obýváku a Daník najednou začal strašně vrčet směrem do předsíně a byl celý neklidný. Šla jsem se podívat, ale nikde nic.

Začínala jsem něco tušit, ale nikomu jsem nic neřekla. Asi za 2 dny jsem byla sama doma přes den, vařila jsem v kuchyni a opět Daník – naježil se a vrčel do předsíně.

To už jsem se svěřila manželovi a kamarádce, která mi radila, abych se obrátila na odborníka na duchy a společně to vyřešili. Řekla jsem si, že to už bude v pohodě. Omyl! Za několik dní byl manžel opět na noční a děti spaly v pokoji. Já jsem spala v ložnici, když mě vzbudila rána z kuchyně – Daník ležel u dveří a opět vrčel. Celá rozklepaná jsem se šla podívat – plastová miska, kterou jsem dala na topení, ležela v půli kuchyně. Dan stál v chodbě a vrčel do obýváku.

Měla jsem vztek, že mě straší ještě víc a abych nás oba uklidnila, rozsvítila jsem tam a nahlas řekla: „Vidíš, nic tady není, tak toho nech!“´Šla jsem si znovu lehnout, ale bylo mi divně. Dan začal opět vrčet a já jsem pocítila neskutečný chlad. Rozbrečela jsem se a prosila, jestli je to tatínek, ať mi tohle nedělá, že se moc bojím.

Vše přestalo a já usnula. Ráno jsem to s pláčem vyprávěla manželovi, který mi navrhl, ať již schovám fotku do alba a svíčku nezapaluji. Udělala jsem to a od té doby je vše v pořádku. Často přemýšlím, jestli tatínek teprve hledal svůj klid nebo mi chtěl něco naznačit, ale vím jistě, že takový zážitek plný strachu už nechci prožít, nikdy!