Tschinkelova vila: Dětská léčebna s temnou minulostí
Z původní slávy i podoby Lesního zámečku, známého také jako Dětská psychiatrická léčebna, zbylo do dnešních dnů jen málo. Výstavná vila z druhé poloviny devatenáctého století, stojící na vyvýšeném zalesněném ostrůvku uprostřed Dubí v severních Čechách, už třicet let chátrá.
Historie Psychiatrické léčebny v Dubí sahá do roku 1865, podle informací z archivu se dá předpokládat, že v té době sloužila jako reprezentativní budova továrníka Antona Tschinkela, který byl výrobcem porcelánu, soudků a zakladatel klimatických lázní. Dopadla však na něj krize osmdesátých let a zkrachoval, poté jeho majetek přešel do konkurzu.
O využití vily do roku 1923 neříká archiv nic. Za okupace pak zotavovna sloužila jako škola. Po válce zde fungovala dětská ozdravovna pro nemocné tuberkulózou, ve které od roku 1952 působil profesor Mudr. Jan Pfeiffer, dnes znám také jako zakladatel moderní neurofyziologické rehabilitace. Přítomnost takové budovy v lázeňském městě vyvolávala obavy. Za zajímavost proto stojí, že byla zřízena místní vyhláška, která určovala, že pacienti se smí zdržovat pouze v budově a v prostorách zahrady. Nesměla totiž být ohrožena návštěvnost lázní. V té době byla pro léčebné účely vyhrazena krom hlavní – vilové – budovy ještě jedna, vedená jako karanténa. Jednalo se o menší jednopatrovou budovu obdélníkového půdorysu, vybavenou několika místnostmi, propojenými dlouhou chodbou. Dnes je tato stavba, stejně jako hlavní budova, v havarijním stavu.
Na základě rozhodnutí ministerstva zdravotnictví o plnění plánu sítě zdravotnických lůžkových zařízení byla léčebna TBC v první polovině roku 1957 přestavěna na dětskou psychiatrickou léčebnu (úprava pokojů, zazdění některých dveří, rozšíření vodoinstalací, přidání umyvadel a van).
Počátkem šedesátých let začala v tomto ústavu práce s halucinogeny během psychoterapie. Užívané bylo LSD, které se v té době těšilo velkému medicínskému i společenskému zájmu. Diethylamid kyseliny lysergové poprvé vznikl v laboratoři švýcarského chemika Alberta Hofmana v roce 1938 jako lék proti migréně. Do šedesátých let byl tento halucinogen hojně využíván při psychoterapiích, prováděných během léčby drogové závislosti, alkoholismu, schizofrenie, depresí a dětského autismu. Propagátorem této léčby byl v oné době i MUDr. Stanislav Grof, který údajně podáváním různých množství látky vracel pacienty do kojeneckého a dětského věku, díky čemuž se rozpomínali na zážitky, které se jejich mozek snažil potlačit.
Zdokumentován je případ odrostlého děvčátka, které „v půldruhém roce prožilo velký otřes – její matka se jí pokusila násilně zbavit života utopením. Pod vlivem LSD se na tuto příhodu rozpomnělo a začalo mluvit o strachu z vody a chovat se jako kojenec.“ Díky doprovodné péči lékařky údajně strach u děvčátka ustoupil do pozadí a dítě bylo schopné pochopit svou vlastní osobnost a uzdravit se. Po příchodu okupačních vojsk v roce 1968 MUDr. Stanislav Grof emigroval do USA, stejně jako mnoho jeho kolegů zabývajících se užitím LSD v medicíně (na počátku sedmdesátých let pak byla léčba LSD u nás i ve světě zakázána).
Status psychiatrického zařízení budovu neopouští ani následující roky, kdy zde bylo zřízeno středisko Psychologicko-psychiatrické praxe, využívající systémového přístupu k rodině. Dětské pacienty během jejich pobytu v léčebně doprovázel někdo z příbuzných. Přítomnost blízkého člověka měla vést k lepší adaptaci na prostředí a pozitivnějšímu přijímaní léčby. Rodinní příslušníci se tu zároveň školili pro vykonávání následné rodinné terapie doma.
V roce 1983 byl areál léčebny shledán jako nedostačující a příliš nákladný na provoz. Pacienti proto byli přesunuti do zařízení v Hájí u Duchcova. Budova prodělala ještě následnou rekonstrukci, ale od té doby je prakticky nevyužitá. Navíc byla poškozena výbuchem v kotelně. Bývalá psychiatrická léčebna určena k prodeji za šest a půl milionu korun českých je od té doby v havarijním stavu. Zhroutily se střechy a podlahy. Typické točité schodiště, které prostupovalo všemi patry budovy je vážně narušeno a odpadávají z něj jednotlivé schody. Zdi praskají následkem zatékání, přesto je v některých částech – a zejména ve sklepení – dodnes patrné modrozelené vymalování stěn.
Dnes má opuštěná psychiatrická léčebna v Dubí zvláštní nádech tajemna z dob minulých a ponurou pověst. Co se tady doopravdy dělo s malými pacienty během výzkumu omamných látek? Nevíme. Desítky dokumentů z archivu byly po revoluci ztraceny a je jen dohadem, zda během běžné manipulace či záměrně. Podle některých informací se zde používalo nejen LSD, ale také aplikace elektrošoků. Takové postupy se používaly ve čtyřicátých a padesátých letech při léčbě homosexuality a nedá se vyloučit, že by je průkopničtí lékaři dřívější doby nevyužili i zde při léčbě různých duševních chorob.
