Kromě obvyklé výbavy dostávali i němečtí vojáci tubu s tabletkami pervitinu nebo dalšími povzbuzujícími látkami. Podle některých informací mohli nacističtí vojáci spolykat během druhé světové války přes 200 miliónů povzbuzujících pilulek. Kromě pervitinu se experimentovalo i s kokainem, amfetaminem a tajnou drogou označovanou D-IX, která měla přetvořit normální vojáky na nemyslící a vraždící stroje.
Jak ovlivní menší dávka pervitinu myšlení a fyzickou výdrž vojáka se v nacistickém Německu testovalo již koncem roku 1938 na univerzitních studentech. Autorem tohoto výzkumu byl berlínský lékař Otto Ranke (1899 – 1959), který ve své studii uváděl, že drogy dodávaly studentům sebedůvěru a často až sebevražednou odvahu.
„Jednalo se o poslední tajnou zbraň nacistického Německa. Samotný Hitler věřil, že by tato droga mohla zvrátit výsledek války a přinést vítězství,“ říká německý kriminalista Wolf Kemper.
Poprvé se v praxi pervitin otestuje při invazi do Polska 1. září 1939. Vojáci, tanky a další bojové jednotky jedou bez přestávky dnem i nocí. Polské jednotky nestíhají zastavit bleskový postup nacistické armády a již o měsíc později se vzdávají. Někteří historici pak spekulují o tom, že Německu by se takto blesková invaze nikdy nepodařila bez stovek tisíc nadrogovaných vojáků.
Po tomto úspěšném experimentu byl pervitin používán v německé armádě i v dalších bojích. Například při invazi do Nizozemska začátkem května roku 1940, ale opravdové „feťácké orgie“ se rozjely až při útoku na Sovětský svaz.
Univerzální voják v akci
Kromě pervitinu se začaly testovat i jiné povzbuzující látky, po kterých měl Wehrmacht bojovat i několik dní zcela bez odpočinku. Začátkem roku 1942, kdy čelí německé jednotky v Sovětském svazu teplotám okolo minus 30 stupňů Celsia, začínají nacističtí vojenští lékaři experimentovat s injekčním podáváním pervitinu. Díky tomu měli němečtí vojáci daleko lépe snášet chlad a nehostinné podmínky. Nikdo ale tenkrát vojáky neinformoval o tom, jaké budou následovat vedlejší účinky. I když prvních pár dnů se vojáci cítili daleko lépe, později se jejich obranná imunita zcela zhroutila a padli celkovým vyčerpáním. Němečtí lékaři tak začali hledat novou a ještě účinnější zbraň…
I když Hitlerova propaganda tvrdila, že německý lid musí dbát o své zdraví a zbavit se jakékoliv závislosti, 
nebyla tomu úplně pravda. Sice neexistují žádné přímé důkazy o tom, že by Adolf Hitler stál za nápadem vytvoření „superdrogy“, musel o tomto plánu jistě vědět a i přes svůj odpor k drogám tento projekt povolit.
Nová „superdroga“ se jmenovala D-IX a testovala se v koncentračním táboře Sachsenhausen. Po aplikace této drogy byli vězni schopni bez odpočinku ujít přes 130 kilometrů s třicetikilovým batohem. „Jednalo se o poslední tajnou zbraň nacistického Německa. Samotný Hitler věřil, že by tato droga mohla zvrátit výsledek války a přinést vítězství,“ říká německý kriminalista Wolf Kemper. Cílem drogy bylo vytvořit z průměrného vojáka nemyslící vraždící stvůry, neboli tzv. supervojáky, kteří snesou jakoukoliv bolest a utrpení.
Armádní velení chtělo drogu pak aplikovat všem vojákům na frontě. Tento plán však zhatilo spojenecké vylodění v Normandii, které přerušilo dodávky potřebných přísad. Otázkou tak zůstává, jestli by tato tajná droga mohla zvrátit výsledek války? Možná ano, ale jako to bývá i u jiných drog, vedlejší účinky by mohly být pro vojáky smrtelné…
