Upír z Cinkoty: Maďarský vrah, který „namotával“ opuštěné ženy
Nejznámějším představitelem filmového Draculy byl bezpochyby Béla Lugosi, o kterém kolovalo množství legend. Málokdo však ví, že Maďaři měli i skutečného upíra. Jmenoval se Béla Kiss a je nejbrutálnějším sériovým vrahem, jaký kdy řádí u našich jižních sousedů.
O jeho dětství se neví prakticky nic. První záznamy o něm pocházejí až z roku 1900. Tehdy si jako 23letý otevřel v městečku Cinkota, které je dnes součástí Budapešti, klempířskou dílnu. Dobře se mu dařilo, byl známý jako džentlmen a zámožný starý mládenec, který organizoval bujaré večírky. Výška a příjemný zjev z něj mezi sousedy udělali oblíbence, ale šeptalo se, že Béla projevuje až příliš velký zájem o okultismus a astrologii.
Kolem roku 1903 začal Kiss plánovat zločiny. V novinách si nechával zveřejňovat inzeráty typu: „Osamělý vdovec hledá manželku.“ Podepisoval se jako Hoffman a prostřednictvím této metody vedl korespondenci s mnoha ženami. Několik jich dokonce přesvědčil, aby na něj přepsali svůj majetek. Dokázal si je doslova omotat. Trvalo však dalších devět let, než zavraždil první lidi. V roce 1912 si vzal za manželku o 15 let mladší Mariu, už pár týdnů po svatbě se ale začal její románek s mladým umělcem Bikarim. Právě oni dva byli Belovo prvními oběťmi. Oba uškrtil, ale to se nejprve nevědělo. Kiss tvrdil, že žena mu utekla s milencem do Ameriky.
Po prvních vraždách pokračoval v korespondenci s osamělými ženami, ale už mu nešlo jen o majetek. Ano, i toho je nejprve zbavil, ale pak je navíc vlákal do svého domu a uškrtil je. Používal buď lano, nebo jen holé ruce. Jako jeden z mála sériových vrahů si své oběti konzervoval, používal velké ocelové sudy plné metanolu. Ještě předtím jim ale otvíral krční tepny a zbavoval těla krve, za což si vysloužil přezdívku Upír z Cinkoty.
Aby obhájil přítomnost velkého množství sudů na svém pozemku, vymyslel si příběh o tom, že se zásobuje benzínem. Prý předpokládal, že s přicházející první světovou válkou ho bude nedostatek. Nikoho nenapadlo podívat se dovnitř.
V roce 1914 musel Béla narukovat do rakousko-uherské armády. V domě nechal služku, kterou najal už před lety. O dva roky později začaly kolovat příběhy, že Kisse buď zajali nebo padl v boji v Karpatech. Muž, který Belovi pronajímal dům, těmto historkám uvěřil a nechal Kissův majetek vystěhovat, aby mohl přijmout nového nájemníka.
Teprve tehdy objevili obsah kovových sudů. Když pronajímatel vypáčil první víko, udeřil ho odporný smrad rozkládajícího se těla. Pozvracel se a okamžitě utíkal na policii. Muži zákona následně otevřeli i zbylé sudy a odhalily celkově 24 mrtvol.
Hrůzostrašný objev vyvolal horečnaté pátrání po Kissovi, jenže bylo marné. Evropou zmítal chaos první světové války a přestože policie vydala rozkaz k jeho zatčení, jméno Béla Kiss bylo tak běžné, že najít toho pravého se prakticky nedalo.
Policisté však měli alespoň kousek štěstí a podařilo se jim zjistit, že Kiss se zotavuje v nemocnici v Srbsku. Ještě koncem roku 1916 se ho zde pokusili zatknout, ale byl už dávno pryč.
V následujících letech se šířily příběhy o tom, že Kisse viděli nejprve v Rumunsku, později v Turecku, pak v řadách Francouzské cizinecké legie. Naposledy ho měli spatřit v roce 1932 v New Yorku. Nikdy se ho však nepodařilo dopadnout a pozdější osud Upíra z Cinkoty je tak dodnes neznámý.
