Upíří Žďár nad Sázavou
Ve Žďáru nad Sázavou kdysi dávno žil správce tamějšího zámeckého velkostatku. Jmenoval se Johann Alois Ulrich. Byl to člověk nesmírně bezohledný a krutý. Jakožto vrchní správce mohl řadu lidí připravit jak o peníze, tak o pozemek a pole. Měl prý zvláštně spadeno na lesy.
Dne 22. února 1817 zemřel v noci na jakousi nervovou horečku. Lidé byli rádi, že tyran Ulrich konečně zemřel. Avšak klid mu nebyl dopřán. Mnoho Žďárských svědků hlásilo, že byl Jan Alois Ulrich spatřen v okolí zámku. Ať už Ulrich byl spatřen na podivném koni s velkými kopyty, nebo na ohnivém voze, který vedlo bezhlavé spřežení. Byl také několikrát spatřen lesích, kde nic zvláštního nedělal, jen seděl na pařezu a děsil lidi.
Ulrichovu řádění chtěl učinit konec silák Donín, který se s Ulrichem pobil. Ulrich Donína zmasakroval tak, že Donín vykrvácel.
Když šel úředník zkontrolovat dojivost krav, potkal na mostku Ulricha, který jej holí ubil k smrti.
Nakonec, aby se zbavili vrchního správce Ulricha, povolali z Jihlavy kata, který se vyznal v magiích. Nakonec farář a jeho pomocníci otevřeli rakev, kde ležel mrtvý Ulrich, avšak po dlouhé době připomínal Ulrich spícího a ne mrtvolu. Jihlavský kat hodil na Ulrichovo tělo tři karty. Nic se
nestalo, akorát se vrátili zpět z rakve. Když kat oslovil mrtvého, Ulrich pomalu otevřel oči, začaly se mu zvedal vlasy a poté se posadil. Jeden z pomocníků Ulricha opět srazil do rakve. Nebožtík nic neříkal, jen se smál. Nakonec mu kat uťal hlavu, do úst a do krku mu nasypal mák a hlavu pohřbili odděleně od těla
Legenda praví, že Ulrich se strašit vrátí tehdy, dokud neuplyne tolik let, kolik má Ulrich v hrobě zrnek máku.
Poslední český upír ve Žďáru
Dolní hřbitov ve Žďáru nad Sázavou ukrývá prý posledního upíra. Legenda vypráví, že se v 19. století stal správcem žďárského zámeckého velkostatku Alois Ulrich, ale k poddaným se choval velmi krutě. Když zemřel, lidé si oddychli, ale správce terorizoval okolí i po smrti. Na pomoc povolali jihlavského kata. Když otevřeli hrob, našli tělo, které jako by v hrobě jen odpočívalo – neneslo žádné známky zkázy.
„Kat oslovil Ulricha jménem a ten otevřel oči a zvolna se posadil. Poslední šanci dal nemrtvému kněz, který se pokusil s ním promluvit. Vlídná domluva však nepřinesla ovoce a Ulrich se všemu jen vysmíval. Kněz zhrzeně odešel a kat nasadil tvrdší laťku. Na řadu přišlo předčítání ze staré knihy, ale když dočítal, mrtvý se začal stavět na nohy,“ vypráví pověst.
„Byl však sražen zpět do hrobu, kam přiskočil i kat se svou další pomůckou – ostrým rýčem. Tímto nástrojem usekl Ulrichovi hlavu a ke všeobecnému překvapení z rány vytryskla čerstvá krev. Zkušený kat nasypal Ulrichovi do úst a všech ran talíř máku a pomocným pacholkům nařídil, aby tělo zasypali nehašeným vápnem. Rakev poté byla důkladně uzamčena a také Ulrichův duch se nikdy více neobjevil,“
