V noci se dělo něco pro mě nevysvětlitelného

Asi před dvěma lety mi umřel děda. Hned po tom se na zrcadle udělala taková šmouha, která nejde vůbec smýt a prostě mi připomíná nějaký obličej. Zhruba po roce se v domě začaly dít divné věci. Přes noc se otevíraly skříně, vrzala péra z pohovky, otevírali se dveře, praskaly skleničky atd… Ale tyhle jevy by měly určitě nějaké normální vysvětlení. Velice dobře si pamatuji na jeden svůj zážitek. Jednou, když jsem spal u babičky, protože byla nemocná, jsem slyšel cinkání klíčků. Venku stálo dědovo staré auto, které bylo otevřené a nastartované. Dobře si pamatuji, že to auto bylo předtím zavřené a určitě nebylo nastartované. Asi 3 měsíce po této události slavil strýček 44 narozeniny. Jak jsme tak seděli venku, tak se mi chtělo čůrat a byla mi zima. Proto jsem šel do domů. Ze dveří od záchoda jsem viděl siluetu člověka. Vypadalo to, jako by děda chodil po domě. Rozrazil jsem dveře a rychle běžel ven. Tam jsem to řekl mamce a ta mi pověděla, že to není reálné, ale že to byl jenom jakýsi ‚přelud‘ v mé mysli. Do domu jsem se bál jít sám a tak jsem řekl mamce, aby šla se mnou. Když jsme vyšli ty schody do druhého patra, tak tam byla strašná zima a světlo nefungovalo. Mamka šla rozsvítit a já se odhodlal jít si pro mikinu sám. Jen tak ze zvědavosti jsem se kouknul na to zrcadlo, ve kterém byla vidět ta tvář, která nikdy nešla smejt. Nebyla tam… Když jsem si šel do šatníku pro mikinu, tak jsem koutkem oka zahlédl opět tu siluetu, jak na mě kouká z okna. Doteď jsem u babičky doma nebyl. Jinak ta čmouha se prý na to zrcadlo vrátila. Navrhl jsem jí, aby to zrcadlo dala pryč, ale nesouhlasila. Prý je to jediná věc, která dědovi zůstala po svém tatínkovi, který mimochodem umřel na úplně stejnou nemoc, jako děda…