Varování od matky

Nikdy jsem nevěřila na zázraky, předpovědi nebo věštby, dokud jsem se sama nepřesvědčila, že existuje nějaká síla co řídí naše osudy.
Dva měsíce po matčině smrti jsem přijela z města, kde bydlím do rodné vesnice. Máme tam starší dům se zahradou. Přicestovala jsem autobusem o půl dvanácté. Protože už byl čas oběda a venku pěkné počasí, rozhodla jsem se najíst v letní kuchyni. Jen co jsem si tam dala židli ( věžní hodiny odbíjely pravé poledne), zjevily se mi před židličkou obrysy, které mě úplně ohromily. Stála tam totiž moje matka! Do tváře jsem jí sice neviděla, zahaloval jí ji nějaký šedý závoj, ale oblečení bylo přesně takové v jakém ležela v rakvi. Máma ke mně promluvila tenkým hláskem. Říkala: „Nelekej se mé dítě, nechci ti ublížit ale pomoci dokud budu moci. Jsi obklopena nedobrými lidmi. Proto se jejich vyhýbej. Dívej se každému přímo do očí a hned vycítíš, jaký má ten člověk úmysl. “
Já jsem mámě také chtěla něco říct, ale najednou se mi z očí v jakémsi záblesku ztratila. Ucítila jsem jen pohlazení po vlasech …