V irské, ale i ve skotské mytologii se můžeme setkat s vílou, která je odnepaměti považována za jakéhosi posla smrti. A není to ledajaká víla, protože podle legendy měla každá důležitá šlechtická rodina v Irsku svou vlastní banshee. Členům těchto významných rodin se zjevovala nejčastěji.
Občas ji však mohli slyšet a spatřit i obyčejní lidé. Víla smrti, jak se jí také říká, se ohlašovala svým pronikavým kvílením a žalostným pláčem. Nejčastěji na sebe brala podobu krásné mladé ženy, ale objevovala se i jako ošklivá vyhublá stařena. Je tato víla jen výplodem fantazie, nebo skutečně existuje?
Posel smrti
Banshee (v irštině bean sí) se dá volně přeložit jako „žena z kopců“, ale v Irsku je spíše zažité označení, že to je „žena z kopců, která přináší smrt“. Zjevuje se ve třech podobách, většinou jak krásné mladá dívka s očima bez zornic a s bílými dlouhými vlasy.
Pokud chce někoho vystrašit tak naopak, bere na sebe podobu ošklivé stařeny v černých šatech, ale dokáže se proměnit i na hranostaj, lasičku nebo vránu. Její nepříjemný kvílivý jekot, kdy smrtelníkům tuhne až krev v žilách, se ozývá většinou v noci v blízkosti domů, kde má brzy umřít člen rodiny. Podle legendy se však zjevuje vždy, když si žena po boku svého muže vytrpěla až příliš mnoho bolesti a žalu.
Pokud má zemřít nějaká velmi důležitá osobnost, na jednom místě se může sejít několik víl smrti. Banshee je však v Irsku spojována hlavně s pěti nejznámějšími rodinami (O’Brien, O’Grady, O’Connor, O’Neill a Kavanagh) nikoli však jako víla, která zvěstuje smrt, ale jako bytost, která k rodinám přišla až po smrti některého člena z těchto rodin. Traduje se, že když kdokoli přišel do domu těchto rodin po úmrtí člena rodiny, tak slyšel kvílení banshee. Pokud však některý pozůstalý kvílel tak velmi, až si sám přál zemřít, víla smrti mu toto přání splnila.
Jen výplod fantazie?
V dávné minulosti se banshee spojovaly hlavně s ženami, které na pohřbech zpívaly tradiční žalmy a irské pohřební písně. Po čase těchto žen přibývalo a několik z nich pohřební písně až velmi horlivě prožívalo. Někteří historici proto právě tyto ženy považují za jakési banshee, které bylo možné vidět hlavně v šlechtických rodinách, kdy zemřel člen rodiny.
Proto tyto „víly“ bylo podle etnologů vidět až po smrti, ne před smrtí. Na truchlení je totiž podle všeho měla každá důležitá šlechtická rodina zvát. Jestliže zemřel významný člen rodiny, bylo tam přítomno i několik banshee (u nás jsou tyto ženy známé jako plačící).
S tímto tvrzením však obyčejní lidé nesouhlasí, protože mnozí z nich měli vidět i slyšet banshee, ty se však nepodobaly na Truchlící ženy, protože vypadaly skutečně jako víly a vydávaly kvílivý hlas, které by obyčejně ženy nedokázaly napodobit. Naopak, zoologové si myslí, že kvílivé zvuky nevydávaly žádné víly, ale sovy, které byly hlavně v Irsku a ve Skotsku velmi rozšířené. Kvílivé zvuky bylo slyšet proto v blízkosti lidských obydlí, protože sovy tam lovily malé hlodavce, které se v stodolách často zdržovali.
Podle irské tradice se však banshee v rodině objeví každých 250 let. Má to být vždy mladá dospívající dívka, která má noční můry nebo sny na pokračování. Dalším znakem je, že banshee má slyšet zvuky, které obyčejní lidé neslyší. Tyto zvuky jsou totiž většinou spojovány s mrtvými dušemi, které právě vyhledávají budoucí banshee, aby předaly jejich odkazy pozůstalým.
Banshee měly v té které rodině poznat tak, že na narození dané osoby někdo z rodiny naopak zemřel. V rodině se pak toto dítě (pokud to byla dívka) volalo víla smrti. Potvrzením tohoto, že to je skutečná banshee bylo i to, že dívka měla zelené oči se žlutým plamínkem kolem zorničky. V Irsku má být podle těchto znaků potvrzených až 150 banshee.
Tak jak to vlastně je? Je banshee jen součástí irské a skotské mytologie, nebo jde o bytost, která opravdu lidem zvěstovala blížící se smrt?
Videogalerie:
