V současnosti většina civilizovaného světa odsuzuje trest smrti, přičemž mučení je jednoznačně zakázáno. Jenže lidská historie je plná krutých a bezohledných trestů a poprav. Veřejné popravy v podobě dlouhotrvajícího mučení byly kdysi doslova divadlem.
Navštivte také:
VIDEO: Otřesné genocidy, na které se téměř zapomnělo (2. část)
Manius Aquillius (88 př. Kr.) – nalili mu roztavené zlato do hrdla
Aquillius je znám jako generál v období pozdní římské republiky. Přestože zaznamenal pár vítězství, osudnou se mu stala bitva u řeckého Protostachia, po které se snažil zbaběle uprchnout do Itálie. Dostal se až na ostrov Lesbos, kde ho místní obyvatelé zadrželi a předali Mithridatovi, jeho úhlavnímu nepříteli. Aquillia posadili na osla a ve stavu největšího ponížení ho vedli ulicemi města Pergamon. Následovala poprava obzvlášť krutým způsobem. Do hrdla mu nalili roztavené zlato, což mu určitě způsobilo ukrutné bolesti. Vařící zlato mu poleptalo jícen a žaludek a způsobilo totální rozvrat vnitřního prostředí.
Robert-Francois Damiens (1757) – nechali ho roztrhat koňmi a upálili
Damiensovi bylo 41 let, když se 5. ledna 1757 pokusil spáchat atentát na krále Ludvíka XV. V den, kdy král opouštěl Versailles, se Damiensovi podařilo překonat jeho osobní strážce a bodnout ho do hrudi malým nožem. Jenže král měl na sobě hrubé zimní oblečení, čepel pronikla jen do půl centimetru, takže ho téměř ani nezranila. Robert byl okamžitě zatčen a 28. března byl odsouzen k smrti. Nejprve ho čtyři hodiny mučili. Nohy a chodidla mu rozdrtily v těžkých dřevěných botách a do ran mu nalily roztavené olovo a vroucí olej. Pravou ruku mu spálili roztavenou sírou. Královský kat mu odřízl genitálie, které spálil a jeho nahé tělo přivázal ke čtyřem koním uprostřed náměstí Place de la Greve. Splašené koně se rozjeli všemi směry, takže Damiensovi odtrhli ruce a nohy od trupu. Přestože z mužova těla zůstalo pouze torzo, stále žil a křičel bolestí, proto ho nakonec hodili do ohně.
Navštivte také:
VIDEO: Otřesné genocidy, na které se téměř zapomnělo (1. část)
Juraj Dóže (1514) – spolubojovníci ho museli zaživa sníst
Dóže byl kapitánem jezdectva v dnešním Bělehradu. V roce 1514 dostal za úkol postavit se Osmanům a porazit je. Dóže proto během několika týdnů shromáždil armádu asi 40 tisíc rolníků. Jenže tamní šlechta jim neposkytovala žádné jídlo, oblečení ani zbraně a vůbec je v boji nepodporovala, proto se nakonec rolnická armáda vzbouřila proti vlastním šlechticům a místním feudálním poměrům. Dóže se postavil na stranu rolníků a povstání rychle dosáhlo rozsahu celonárodní revoluce. Jenže šlechta se zmobilizovala a v červenci povstalce porazila. Dóže zajali a krutě potrestali. Nahého ho posadili na rozpálený železný trůn, na hlavu mu nasadili rozžhavenou železnou korunu a v ruce musel držet rozpálené žezlo. Takto chtěli zesměšnit jeho královské ambice. Následně mu rozpálenými železnými kleštěmi vytrhávaly z těla kusy masa a jeho nejbližší spolubojovníci je museli jíst. Ty, co odmítli, roztrhali na kusy.
Bessus (329 př. Kr.) – na kusy ho roztrhaly stromy
Bessus byl guvernérem provincie Bactrian na dalekém východě v Perské říši v době, kdy ji napadl Alexandr Veliký. Aby mu Bessus unikl, zavraždil perského krále Dareia, prohlásil se Artaxerxem V. a jmenoval se velkokrálem Persie. Z této pozice se snažil vybudovat velkou armádu, aby se postavil Alexandru Velikému na odpor, ale nepodrželi ho ani vlastní důstojníci. Zajali ho a předali Makedoncům. Ti Bessuse svlékli donaha a veřejně zbičovali na náměstí. Potom mu uřízli nos a uši, což byl tradiční perský trest za zradu. Alexandr ho následně nařídil popravit – dva velké stromy ohnuly k zemi a přivázaly ho k nim rukama a nohama. Když stromy uvolnily, ty se prudce napřímily a roztrhaly Bessusovo tělo na několik částí.
Navštivte také:
Krvácející dům v Atlantě – dodnes nevyřešený případ
Peter Niers (1581) – mučili ho a lámali na kole
Niers byl německý sériový vrah, který byl popraven 16. září 1581 v Neumarktu. Místní obyvatelé se ho velmi báli, protože ho spojovali s černou magií a samotným ďáblem. Niers byl vůdcem „cechu“ zlodějů a vrahů, kteří se léta potulovali po německém venkově. Poprvé ho chytili v roce 1577, kdy se přiznal k 75 vraždám, ale podařilo se mu utéct. Chytili ho o čtyři roky později v Neumarktu, v místním hostinci. Během tří dnů mučení se nakonec přiznal k 544 vraždám a ke kanibalismu. První den mu kleštěmi vytrhávaly kousky masa z těla a do ran mu lily horký olej. Druhý den mu potřeli nohy horkým olejem a vložili je do žhavého uhlí, kde shořely až na kost. Třetí den ho lámaly na kole, které mu rozdrtilo všechny kosti a vnitřnosti. Nakonec ho rozčtvrtili.