Vražda na koleji

Tohle se stalo před několika lety na jedné koleji v Čechách.
Dvě vysokoškolačky spolu bydlely na jednom pokoji. Jedna z nich šla jednou večer se svým klukem do hospody někam poblíž kolejí, druhá zůstala sama na pokoji a učila se.
Ta první byla s klukem v hospodě až do zavíračky, a když zavřeli, rozhodla se, že nepřespí na koleji, ale půjde spát k němu domů. Tak se ještě rychle vrátila na svůj pokoj pro bundu, protože venku byla zima.

Vešla do pokoje, a viděla, že je tam tma, takže si řekla, že spolubydlící už asi spí. Nerozsvítila, potmě došla ke skříni, nahmátla poslepu bundu, vzala si ji a odešla.
Ráno, když se vrátila z rande na kolej, tam našla svou spolubydlící mrtvou – zakrvácenou, s podříznutým krkem. Postel byla celá od krve… A když tu mrtvou odvezli, tak našla ležet na nočním stolku mezi skriptama lísteček s nápisem: „KDYBYS ROZSVÍTILA, ZABIL BYCH TĚ TAKY!“

Děsivá historka o zavražděné spolubydlící na studentské koleji, rozšířená po celé republice, se pravděpodobně nikdy nestala. Desítkami, možná stovkami studentek a studentů je tato historka vyprávěna jako pravdivý, reálný příběh, velmi často konkrétně lokalizovaný do některé z mnoha studentských kolejí České republiky. Jejich vypravěči často začínají vyprávění této historky slovy o její autentičnosti, podobným způsobem jako jeden z námi dotazovaných studentů: Ne, to je pravda, to se fakt stalo… Stalo se to na kolejích v Brně, jo, přibližně v tý době, vyprávěla mi to. Tento příběh se ale ve skutečnosti nikdy neodehrál a jde o pouhou pověst – tedy fiktivní příběh, který je svými vypravěči a posluchači považován za popis reálné události.

Náš příběh, který byl vyprávěn v roce 1999 studentkami na vysokoškolských kolejích v Praze, lokalitu děje nijak nespecifikuje – místo, kde údajně k děsivé vraždě došlo, je charakterizováno pouze jako kolej někde v Čechách. Zdrojem informací o této „skutečné“ události je pak – velmi typicky neurčitě – spolubydlící na koleji. Jiné námi zachycené varianty stejné pověsti jsou ale konkrétnější.

Obsahově i strukturně příbuznou verzi stejné pověsti představuje příběh, který se údajně odehrál přibližně ve stejné době na kolejích v Brně. K děsivé události mělo dojít někdy na konci 90. let XX. století (vyprávěn byl také na studentských kolejích, a to v roce 2000). Lísteček, zanechaný neznámým pachatelem vedle zavražděné spolubydlící, nesl dokonce děsivý nápis psaný jako hantecem, tedy v lokálním brněnském dialektu: Kdybys rožla, zabil bych tě taky! Vrahem je tedy v této variantě pověsti místní obyvatel, ohrožující nezkušené studentky z jiných částí republiky, bydlící na brněnských kolejích.

Další brněnská verze je trochu odlišná. Hrdinkou děje v ní není studentka, která kolej opustí, ale ta, která v ní naopak zůstane. Dívka se učí dlouho do noci na pokoji a čeká na svou spolubydlící, která odešla někam pryč. Při dlouhém čekání usne. V noci ji probudí zima, tak jde potmě popaměti do předsíňky pro svetr. Ráno není její spolubydlící stále ve svém pokoji. Dívka tedy otevře dveře do předsíňky a najde tam svojí spolubydlící ležet mrtvou. Vedle ní leží lísteček: Ještě, že jsi v noci nerozsvítila, dopadla bys stejně.

Poněkud odlišná verze je lokalizována do Ostravy. Lokalita děje je v ní naprosto přesně specifikována (koleje Vysoké školy báňské Technické univerzity), stejně jako je detailně popsán vzhled pokoje, kde došlo k údajné vraždě. V této verzi se dvě dívky domlouvají, že půjdou nezávisle na sobě na rande – jedna do kina, druhá do kavárny. Studentka, která má rande v kavárně, se vrátí do pokoje po půlnoci a chce si popovídat s kamarádkou. Otevře dveře do jejího pokoje – tam je ale tma a na posteli spatří ležet dvě postavy. Pomyslí si, že rande dopadlo spolubydlící asi lépe než to její a že se teď miluje se svým přítelem, a jde spát do svého pokoje. Druhý den ráno nalezne spolubydlící ležet na posteli znásilněnou a uškrcenou. Vedle leží lístek s nápisem: Kdybys rozsvítila, tak byste tu ležely dvě.

Pravděpodobně nejděsivější verze této pověsti se údajně odehrála v hlavním městě Praze. Zde je, podobně jako v druhé brněnské verzi, hlavní hrdinkou studentka, která zůstane sama na pokoji a učí se, zatímco její kolegyně vyrazila ven na rande. Po dlouhém učení hlavní hrdinka usne. Probudí se uprostřed noci, když si potřebuje nutně odskočit. Po paměti sáhne po lampičce na nočním stolku u postele, ale jak je rozespalá, lampičku s rámusem shodí. Hlukem se probudí a uvědomí si, že z temné předsíňky je slyšet vzrušené oddechování a sténání. Pomyslí si, že je to zřejmě její spolubydlící s přítelem, kterého vzala s sebou na kolej. Nechce je rušit, ale biologická potřeba je silnější, proto se potmě a potichu, aby milující se pár nevyrušila, okolo nich prosmýkne na toaletu. Poté se zase vrátí potichu do postele a usne. Ráno najde na zemi v předsíňce vedle toalety znásilněnou a zavražděnou spolubydlící se vzkazem od maniaka.

Další pražská varianta je poněkud odlišná. Podobně jako v předchozí verzi zde osamělá dívka na pražských kolejích Hvězda čeká na svoji spolubydlící, která šla na schůzku se svým přítelem. Únavou usne, a vzbudí ji až podivné zvuky zpoza zamčených dveří pokoje – strašidelné škrábání a sténání. Strachy se schová do skříně, kde stráví celou noc. Když ráno otevře, spatří před dveřmi pokoje ležet zakrvácenou mrtvolu své spolubydlící. Její nehty a konečky prstů jsou rozškrábány do krve, jak se škrábáním na dveře snažila marně přivolat pomoc své kamarádky. Tradiční lístek s obligátním vzkazem od vraha leží nedaleko.