Výročí

Mezi nebem a zemí existují věci, které se dodnes nedají vysvětlit. Jsou pro nás nepochopitelné a proto jim někteří z nás ani nevěří. Tento příběh se skutečně stal a měl následky na psychiku člověka ( byl to náš blízký příbuzný ). Už nikdy se z nich úplně nevzpamatoval .
Bylo to asi před 45 lety v jedné malé vesnici.
Náš příbuzný měl tehdy asi 35 let a zemřela mu manželka. Celkem mladá. Byl právě svátek Všech svatých a první výročí její smrti. Samozřejmě že byl na hřbitově tak jako všichni slušní lidé. Byl velmi v hořkosti. Ani si nevšiml, že lidé už odešli a svíčky pomalu dohasínaly. Začalo být i velmi chladno, tak si pomyslel že půjde také domov. Cesta vedla vedle kostela. Když se přiblížil, viděl v kostele světlo. Pomyslel si, že určitě se konají nějaké pobožnosti a vešel dovnitř. Alespoň se za zesnulou pomodlí. Jako i řekl, tak i udělal.
Vešel a protože mše byla v plném proudu, usedl do poslední lavice. Jenže lidé které viděl mu připadali nějací neznámí. Lépe se rozhlédl a vedle sebe spatřil svou babičku v šatech, v nichž ji před 10 lety pochovali. Velmi se lekl. V chvatu mu pošeptala, že toto není mše živých. Aby ihned šel pryč. Před vchodem kostela ať prý odhodí něco ze svého oblečení. Učinil jak poradila a odhodil krátký kožíšek bez rukávů. Se smrtelným strachem utíkal domů. Doma ho přivítala matka s výčitkami, že je přesně 1 hodina po půlnoci a kde byl tak dlouho. Vždyť je výročí smrti jeho manželky. Tak velmi se bál, že jí všechno vyprávěl. Na druhý den se šli ke kostelu podívat a na místě, kde odhodil část oděvu byly pouze čáry .
Tento můj příbuzný se již nikdy z toho nevzpamatoval. Asi po roce spáchal sebevraždu.