Vzkaz z knihy
Byl týden před Štědrým dnem a já byla sama doma. Máma šla na návštěvu za kamarádkou a táta vyrazil pro vánoční stromek. Já se zatím doma uvelebila s knížkou. Její autor byl dobrý známý mých rodičů. Bohužel před rokem zemřel při jednom lavinovém neštěstí. Dostala jsem se k pasáži, při které mi tuhla krev v žilách:
…a stříbrná jedle pod sebou Michaela pořhbila, její dlouhé větve zakryly jeho obličej a nikdo neslyšel jeho křik…
Michael, tak se přece jmenuje můj táta, který je právě v lese a ten text vůbec nenavazuje na ten zbytek okolo! Bála jsem se toho nejhoršího. A tak jsem poprosila kámoše, aby za ním se mnou vyrazil. Tátu jsme brzy našli, ležel pod stříbrnou jedlí!!! Společně se nám ho podařilo rychle vyprostit a dostat domů. Když jsem pak chtěla rodičům ukázat ten tajemný odstavec v knize, nemohla jsem ho najít, ani po několikanásobném hledání. Dodnes tomu nerozumím. Že by tátův mrtvý kamarád věděl, že mu hrozí nebezpečí, a takhle mě varoval? Každopádně to byl zážitek, na který nezapomenu.
