Zachránil nám život!

Jako malí jsme se sestrou a bratrem každý rok chodili k babičce trhat třešně. Stromy stály před chaloupkou na druhé straně silnice. Babička pak vařila marmelády a při tom vyprávěla, jak v domě kdysi žila její teta. Vyprávěla, jak ji jednou ve snu její duch varoval, aby porazila starý ořech, který na zahradě stál. Babička ji poslechla.

Pár dní nato přišla silná bouřka, která skoro strhla na jiné chalupě střechu. Starý strom by prý nápor větru nevydržel a spadl by přímo na domek. Babička byla silně věřící a já si říkala, že se jí asi něco zdálo, jenže…

Před mnoha lety při tragické automobilové nehodě náš malý bráška umřel, musely jsme se sestrou dospět bez něj. O deset let později jsme se sestrou zase sbíraly na chaloupce třešně. Najednou zafoukal vítr a já se podívala k nám na zahradu. A úplně jsem zkoprněla. Stál tam totiž náš malý brácha!

V tom šedém dni jsem ho viděla úplně jasně, kolem něj totiž byla jasná bíložlutá záře a díval se na nás. Jako ve snu jsem chytla sestru za ruku a řekla jsem „Pojď!“. Když jsme byly u branky, uslyšely jsme zakvílení pneumatik a obrovskou ránu. Po silnici přilétlo auto, vyletělo ze zatáčky a narazilo přímo do třešně, pod kterou jsme před pár vteřinami seděly! Rozběhly jsme se tam, řidič byl naštěstí v pořádku.

Když jsem se podívala zpátky k domu, už jsem nikoho neviděla. Sestra mi vyděšeně špitla, že nám moje intuice zachránila život. Já odpověděla jen: „To náš bráška…“