Záhada prodloužených lebek: Jejich existenci dodnes nikdo neobjasnil
Dnes se již téměř praktikováno a většina lidí ani neví, že šlo o integrální součást některých kultur. Deformování lebek do nepřirozených tvarů a zejména jejich prodlužování existovalo tisíce let v mnoha koutech světa. Záhadou zůstává, proč se lidé takto zohavovali.
Deformování lebek sice probíhalo v oddělených kulturách, ale mělo podobný průběh. Podrobovali se mu už novorozenci, jejichž lebeční kosti jsou mimořádně tvárné. Hlava se vložila mezi dvě desky, ty se přitlačily a svázaly kůžemi či látkou. V takovém „zařízení“ bylo dítě několik hodin každý den. Vytvořila se protáhlá lebka, která s postupujícím věkem ztvrdla a zůstala člověku až do smrti.
Tisíce let stará tradice vymizela ve většině kultur až s příchodem „moderní“ společnosti. V některých koutech Francie se ale praktikovala ještě v 20. století a v Polynésii se najdou kmeny, které dětem prodlužují lebky dodnes. Co se týče minulosti, praktika byla usídlena v Africe, východním Německu, některých kmenech Severní Ameriky, u Australanů i v Karibiku. Inteligenci k lepšímu rozhodně neovlivňovala, spíše mohla způsobit poškození mozku. Tak proč se vlastně lebky deformovaly?
Archeologové ani historici se dodnes neshodli na tom, co je příčinou narušení lebek. Spekuluje se, že děti, kterým vkládali hlavu mezi dvě desky, mohly pocházet z vyšších společenských tříd a tento znak je měl už na první pohled odlišovat. Další skupina vědců naopak tvrdí, že lebky se protahovaly všem členům kmene, aby se tak odlišily od svých sousedů.
V kontrastu k těmto hypotézám vyslovil v 19. století Švýcar Johann Jakob von Tschudi zcela jinou. Zkoumal například kmen Huanců v dnešním Peru a tvrdil, že prodloužené lebky se zde vyskytovaly přirozeně a ne v důsledku manipulace po narození. Našel totiž mumifikovaný sedmiměsíční plod v děloze ženy a zjistil, že má prodlouženou lebku. To ho vedlo k názoru, že před tisíci lety byly možná u některých kmenů takové lebky přirozené a jiné kmeny je chtěly jen napodobovat.
Prodlužování lebek mohlo mít i spirituální důvod. Deformovaná hlava mohla sloužit k blížšímu spojení jedince s božstvy.
Falešná tvrzení o mimozemském původu
V roce 1928 našel archeolog Julio Tello v Peru starověký hřbitov s mnoha prodlouženými lebkami. Oblast se podrobně přezkoumávala a v roce 2014 vyšla „studie“, podle níž mnohé ostatky nebyly zvířecího ani lidského původu. Nadšenci teorií o mimozemském životě byly v euforii. Tu jim nezkazily ani skutečná vědecká bádání a následné zjištění o padělaných výsledcích DNA. Přišlo se na to, že výsledky zfalšoval amatérský archeolog, který chtěl do oblasti přilákat turisty. Do dnešního dne tak existence prodloužených lebek zůstává do značné míry opředena tajemstvím.
