Zážitky s prababičkou

S prababičkou mám zážitky 2.
První byl tehdy, když jsme jeli na prababiččin pohřeb, mě bylo asi 13 a přespávali jsme v pokojíku, kde prababička s pradědou oba bydleli a kde také oba zemřeli. Jelikož to bylo u příbuzných, které vídáme velmi zřídka, bylo domluveno, že zůstaneme pár dní.

V noci asi 2 dny po pohřbu jsem šel na záchod. V pokoji jsem spal já s bratrem na zemi a rodiče v manželské posteli. Ulehl jsem a pokoušel se usnout. Začal jsem cítit nějaký chlad. Přikryl jsem se až po bradu a nevěnoval tomu pozornost. Nevím ani proč, ale nakonec jsem se rozhlédl po světničce a u houpacího křesla, kde babička sedávala, stála tmavá postava, zkusil jsem zamrkat, ale stála tam pořád, nehnutě, naprosto tiše. V duchu jsem se pomodlil, ani jsem nevěděl, jestli správně, protože to bylo mé první setkání tohoto druhu a byl jsem vyděšený až běda. Postava tam stála nějaký čas, nevím, jak dlouho a pak jak tiše se tam objevila, tak zase zmizela.

Druhý zážitek byl ten, že jsem těsně poté, co jsem si udělal řidičák měl vézt svoji babičku asi 150 km cestu. Noc před cestou jsem ležel v posteli a četl si a měl celou dobu takový pocit, jakobych tam nebyl sám, neustále jsem koukal do dveří, jestli tam třeba nestojí někdo z rodiny a já začtený jsem ho neslyšel, nikdo tam nebyl. Po pěkné době jsem zhasl, lehl si, usnul a zdál se mi sen. To bylo poprvé a naposledy, že se mi stalo, že jsem ve snu viděl sám sebe, jak spím. Ve snu jsem viděl sám sebe jakoby shora, jakobych ležel asi metr nad svým tělem a u nohou mi stály praděda s prababičkou, praděda se na mě usmíval přesně jako zaživa a prababička se na mě dívala tím svým ostrým a přísným pohledem, ačkoliv jsem nepoznal snad laskavějšího člověka. Praděda mi řekl:“ Kubíku, zítra pojedeš poprvé daleko a povezeš babičku, jeď opatrně.“ Prababička jen souhasně beze slova přikývla. Poté se oba ztratili.

No, následně jsem se probudil a ihned se podíval k nohám postele – prázdno. V celém pokoji jen já