Zlá předtucha se naplnila

Chci se s vámi podělit o mojí asi nejzvláštnější příhodu mého života, která mě moc ovlivnila do dalšího života. Ta příhoda sama o sobě je moc dlouhá, ale podstatou příběhu je předvídavost. Již od mala jsem měla představu, naprosto živou a barevnou představu, že jsem u nás ve věžáku u poštovních schránek a beru do ruky dopis, který má růžovou barvu..

Otvírám ho ihned po vytažení ze schránky. Přesný obsah se mi nikdy nevybavil, ale stále jsem měla stejný pocit. Pocit, když přijdete o někoho velmi blízkého, pocit bezmoci a zoufalství, doteky smrti.

Celá léta mi tato představa probíhala živé před očima aniž bych tušila, že se skutečně vyplní až mi bude 24 let. V tomto věku jsem se totiž velmi zamilovala do mého budoucího manžela. Byla to veliká láska a po roce soužití, jsme toto stvrdili sňatkem. Již po dvou měsících nového života, se hrůzná představa naplnila.l dnes to mám před očima, velmi živé a barvité. Jsem u poštovní schránky a vytahuju z ní růžový dopis, a v tu chvíli vím, co v zápětí budu číst. Ihned ho otvírám a čtu řádky mého muže, který se se mnou loučí a prosí mě za odpuštění. Byly to jeho poslední myšlenky, myšlenky na mě a jeho příbuzné. Dobrovolně odešel z tohoto života a zanechal mě tu nemalé starosti s jeho nejasným podnikáním. Trvalo to velmi dlouho než jsem se z toho vzpamatovala. Dnes jsou to tři roky, vše je za mnou a představa strachu a bezmoci u poštovní schránky mě nadobro opustila.Jsem docela ráda, že jsem se s tímto mohla s někým podělit. Nikdo v mém okolí mi nevěří, a tak o tom nemluvím. Snad se vám můj příběh líbil. Přinejmenším je to zajímavé, nemyslíte? Paní Gábina F. z Kladna