Zmizení Inuitů u jezera Angikuni: Kam se bez stopy vypařilo 30 lidí?
Jezero Angikuni leží v řídce osídleném kanadském teritoriu Nunavut. Divočina kolem něj je bohatá na zvěř a ryby a není divu, že se stalo sídlem mnoha inuitských rodin, které se spojily do jednoho kmene. Sídlo Inuitů se rychle stalo slavným zejména mezi obchodníky, v jeden listopadový den roku 1930 však přišla katastrofa. Lidé prostě beze stopy zmizeli.
Joe Labelle byl zkušený kanadský Traper. Přežití v přírodě měl v malíčku, okolí jezera Angikuni znal dokonale. Inuity, kteří v jeho blízkosti žili, pravidelně navštěvoval. Znal příběhy domorodců o špatných lesních duších či monstrech jménem Wendigo. Samotní Inuité však byli přátelští a ochotní obchodovat, cestovatele vždy pohostili a nabídli jim možnost přespat v jejich osadách.
Děsivé nálezy
Labelle později tvrdil, že málokdy v přírodě cítil úzkost nebo strach. V tu listopadovou noc to se však cítil neklidně. Měsíc byl v úplňku a osvětloval osadu zvláštním svitem. Vládlo bezvětří. Příchozí většinou vítal štěkot huskyho, ale jediné, co Traper slyšel bylo vrzání vlastních kroků ve sněhu. Vycítil, že něco není v pořádku a začal osadu prohledávat.
Nenašel žádné stopy běžného života. Neviděl ani necítil kouř z ohnišť, neslyšel žádné rozhovory. Našel doutnající popel a vedle něj maso, které již dotyčný nestihl upéct.
Potom začal zkoumat jednotlivé příbytky. V mnoha našel bohaté zásoby potravin i zbraně, v jednom objevil spálené jídlo, které neměl kdo odstavit z ohně. Cokoliv se v osadě stalo, muselo to hromadně postihnout všech 30 mužů, žen i dětí. Stopy násilí nenašel, ale předměty, které by si s sebou Inuité vzali na cestu, byly nedotčené.
Další nálezy mu prý zmrazily krev v žilách. Dokázal říci, že cokoli se v osadě stalo, muselo se to odehrát nedávno. Nenašel však žádné stopy, které by naznačovaly, kam se Inuité vybrali. Objevil však příčinu toho, proč na něj husky nestěkali. Do jednoho zemřeli hlady. To Labellovi stačilo. Navzdory únavě se vydal směrem k několik kilometrů vzdálené telegrafní stanici. Divočinou prošel bez problémů a telegraficky oznámil Královské kanadské jízdní policii, co objevil.
Otázky bez odpovědí
Začalo oficiální vyšetřování. Členové jízdní policie cestou do osady Inuitů našli příbytek Trapera Armanda Laurenta a jeho dva syny. Ti policii řekli, že viděli na obloze velký oválný objekt, který nabral tvar náboje a směřoval k jezeru Angikuni. Nepotvrzená svědectví mluvila i o tom, že jízdní policie našla v osadě vyprázdněné pohřebiště, ze kterého někdo vybral mrtvoly.
Vyšetřování, ačkoli podrobné, nic nezjistilo. Nikdo nedokázal určit, co se s Inuity stalo. Vyšetřovatelé tvrdili, že Inuité odešli z osady osm týdnů předtím, než sem dorazil Labelle. Proč však psi zemřeli hladem, když v osadě bylo množství jídla? A proč si je vlastně majitelé nevzali s sebou? Husky byly přece integrální součástí života tohoto domorodého kmene. A pokud i byli pryč dva měsíce, kdo tedy založil oheň, ze kterého doutnající popel Labelle našel?
Na otázky se nikdy nepodařilo odpovědět. Zmizení Inuitů u jezera Angikuni tak dodnes zůstává obrovskou záhadou.
