V roce 1856 se v blízkosti amerického městečka Pavia ve státě Pennsylvánie odehrála událost, která se navždy zapsala do historie tohoto kraje. Dnes se zde dá po této nikdy neobjasněné záhadě najít ještě kamenný památník, který má všem lidem připomínat, co se na tomto místě v polovině 19. století vlastně odehrálo. Rodinnou tragédii objasnil až velmi živý sen.
Ztracené děti
Tragický příběh se začal psát 24. dubna 1856 v časných ranních hodinách, kdy Samuela Coxe ze spánku vzbudil zuřivý štěkot jeho psa, který se však ozýval z blízkého lesa. S puškou v ruce se proto vydal do lesa, aby zjistil, co jeho psa tak rozzuřilo. Než se však dostal do lesa, psa už slyšet nebylo.
Po návratu z lesa zjistil, že jeho pes je už doma, ale po chvíli si všiml, že doma nejsou jeho dva synové sedmiletý George a pětiletý Joseph. Manželka Susannah si totiž dlouho myslela, že oba synové s ním šli do lesa. Teprve tehdy Samuel Cox pochopil, kvůli čemu asi jeho pes tak zuřivě štěkal.
Oba rodiče proto okamžitě vyrazili do lesa, aby se pokusili najít své dva syny. To se jim však ani po několika hodinách nepodařilo, proto požádali o pomoc sousedy. Do večera se k nim připojili další lidé, kterých bylo více než sto, ale chlapce se nepodařilo nikomu nalézt. Pátrání pokračovalo hned druhý den ráno a zapojili se do něj další dobrovolníci. V místní kronice se uvádí, že zdejší lidé, kterých bylo prý až tisíc, chlapce v lese hledali deset dní. Bohužel, nikomu se je nepodařilo najít.
Sen pomohl chlapce najít
Samuel Cox a jeho manželka Susannah byli zoufalí, protože už měli špatné tušení. Začaly se dokonce šířit zvěsti, že oba chlapce mohli zabít i rodiče, kteří je pak dobře ukryli. Někteří místní lidé proto začali překopávat zem v okolí jejich domu, zda právě tam nejsou chlapci zakopáni. Po chlapcích však ani tam nebylo ani stopy.
O nešťastné události se doslechl i místní farmář Jacob Dibër, jehož také tato událost velmi zasáhla. Až tak, že v noci 2. května 1856 měl velmi živý sen, který je zaznamenán i v místní kronice. Zdálo se mu, že je sám v lese a hledá ztracené děti, které však nikdy předtím neviděl. Ve snu vystoupil na vyvrácený kmen, před kterým ležela mrtvá srna. Pak si všiml, že ve směru, odkud přišla srna, ležela dětská bota a o kousek dál ležel přes potok bukový kmen. Když Jacob po tomto kmeni přešel, dostal se do rokle. A právě zde ve středu půlkruhu, který vytvořily kořeny velké břízy, leželi mrtví oba chlapci.
O svém snu však Jacob řekl jen své ženě, nikomu jinému. Když se mu však stejný sen zdál i další čtyři noci, řekl o něm 7. května 1856 i svému švagrovi Harrisonovi Whysongovi. Ten Jacobovi řekl, že oblast v lese z jeho snu zná, ale až po naléhání jeho sestry – Jacobovy manželky, se oba vybrali do lesa na místa, která ve snu viděl Jacob. A sen se stal nakonec skutečností, protože všechno co ve snu viděl Jacob, se potvrdilo. Nalezli vyvrácený kmen, mrtvou srnu, dětskou botu i bukový kmen přes potok až se dostali k místu, kde leželi oba mrtví chlapci, kteří podle všeho zemřeli vysílením.
Oba chlapce pochovali 8. května roku 1856 na hřbitově Mount Union a v roce 1906 u příležitosti 50. výročí tragické smrti obou dětí, se místní obyvatelé rozhodli vyhlásit veřejnou sbírku na postavení památníku, který měl sloužit jako vzpomínka na oba chlapce. Památník i s textem, co se přesně odehrálo, byl nakonec v roce 1910 postaven na místě, kde byly obě děti nalezeny. Sedmiletý George a pětiletý Joseph jsou známí pod pojmenováním ztracené děti z Allegheny. Allegheny je pohoří, které se rozprostírá přes několik amerických států a jedním z nich je i stát Pennsylvánie, kde našli smrt oba chlapci.
Záhadou dodnes zůstává, z jakého důvodu se děti v noci vybrali do lesa, proč je ani tisíc dobrovolníků při pátrání nenašlo a jak je možné, že se zemědělci Jacobovi Dibertovi zdál takový živý sen. Může být právě to důkazem, že prorocké sny skutečně existují?
