Démonická bytost v ruských kasárnách
V zálivu Petra Velikého v Japonském moři nedaleko Vladivostoku se nachází Ruský ostrov. Pro ruskou armádu to je velmi důležitý strategický bod, a proto se na něm nacházejí různé vojenské objekty. K nim patřila i kasárna, kde měla výcvikové středisko speciální ruská elitní jednotka Spetsnaz. A právě tyto kasárny byly jakýmsi útočištěm pro neidentifikovatelnou démonickou bytost, která zde terorizovala vojáky.
Děsivá bytost ohrožující vojáky
V roce 1989 byl do kasáren převelen i kapitán Sergej Dunajev, který se se svými zážitky svěřil ruským novinám Komsomolskaja pravda. Když se Dunajev do kasáren na Ruském ostrově dostal, byl velícím plukovníkem poslán do malé kanceláře v jedné z částí kasáren, kde měl udělat rozpis výcviku vojáků na další týden. A právě zde se Dunajev asi po hodině práce v kanceláři poprvé setkal s neznámou démonickou bytostí, o níž dobře věděli všichni ti, kteří v kasárnách působili. Podle jeho slov už během práce v této kanceláři cítil jakoby se na něj někdo díval, přesto, že místnost neměla žádné okno a byl v ní úplně sám.
Asi po hodině kapitána Dunajeva něco chytlo pod krk a začalo ho škrtit. Díky speciálnímu výcviku se mu podařilo bytosti setřást, kterou později popsal jako jakéhosi zeleného neznámého tvora s výraznýma očima a vyceněnými zuby. Během souboje tuto bytost silným úderem nohy odkopl, načež bytost odletěla ke stěně, kde se ve vzduchu rozplynula. Na druhý den zavolal kapitána Dunajeva do své kanceláře velící plukovník, kde už byla nastoupena celá jednotka Spetsnaz. Před všemi se ho plukovník zeptal, jak obstál vůči neznámé bytosti, která na něj zaútočila. Kapitán chtěl samozřejmě všechno popřít, ale nakonec svůj zážitek všem popsal. Plukovník se mu pak přiznal, že do této kanceláře vždy posílal každého nováčka, který do kasáren přijel a čekal jak s touto neznámou bytostí obstojí. Podle slov plukovníka, pokud se voják dokáže této bytosti ubránit, většinou s ní už má během pobytu v kasárnách klid.
Nepochopitelná tragédie v kasárnách
Kapitán Dunajev během pobytu v kasárnách popisoval, že démonická bytost sice přímo jeho už nikdy nenapadla, ale neustále ohrožovala více vojáků z jeho týmu. Jedna událost psychicky poznamenala i kapitána Dunajeva. Po ostrých střelbách, které byly součástí výcviku jednotky Spetsnaz, se vždy každá střelná zbraň po ukončení strelieb kontrolovala, zda v ní nezůstal náboj. Velitel střelby vždy vytáhl zásobník a také se podíval do zbraně, aby v ní nezůstal náboj. Po takové kontrole musel ještě vždy namířit nahoru a stisknout spoušť, čímž se s určitostí přesvědčil, že je ta zbraň prázdná.
Tento postup byl dodržen před zraky několika vojáků i v jeden osudný den. Když se velitel střelby chystal jednu ze zkontrolovaných zbraní odnést, z ničeho nic z ní zazněl výstřel, který zasáhl jednoho z vojáků do nohy. Navzdory rychlé pomoci voják kvůli masivní ztrátě krve vykrvácel. Pitva ukázala, že náboj, který vlastně ani neexistoval, přetrhl hlavní tepnu v noze, která způsobila vykrvácení. Kapitán Dunajev se nakonec po tomto tragickém incidentu rozhodl z armády zcela odejít.
Vymítání démona
Své vyprávění pro Komsomolskaja pravda kapitán Sergej Dunajev zakončil tím, že v polovině 90. let se v Moskvě setkal se svým důstojníkem kolegou z Ruského ostrova Vladimírem Ševčenka. Během přátelského rozhovoru se od Ševčenka dozvěděl, že po odchodu Dunajeva z kasáren neznámý démon i nadále terorizoval vojáky. Za oběť mu přímo či nepřímo padlo až deset vojáků působících v kasárnách. Do kasáren pak přišel nový velitel, který se rozhodl proti démonovi bojovat. Z Kavkazu proto zavolal jakéhosi šamana, který měl za úkol zbavit kasáren tohoto přízraku, který terorizoval zdejší vojáky.
Během vymítání démona vypukl v celé budově z neznámých příčin požár. Zda požár způsobil neznámý démon, který se tak mohl bránit nebo všechno byla jen náhoda, už se nikdy nezjistilo. Celá kasárna sice shořela, ale vojákům se podařilo uchránit muniční sklad, který kdyby vybuchl, mohl ohrozit obyvatele nedalekého městečka. Tato kasárna už nebyla nikdy obnovena, a o démonické bytosti už také nikdo neslyšel. Co se s ní stalo, neumí říct nikdo. Zůstaly jen výpovědi přímých svědků, který v kasárnách působily.
