V počátcích největšího ozbrojeného konfliktu jaký kdy na planetě Zemi byl miliony lidí ani netušili, že na území nacistického Německa, Polska a pár dalších zemí se nacházejí hrůzostrašné tábory smrti, kde by se nikdo zdravý nechtěl nikdy ocitnout. Nejznámějším z nich je pravděpodobně Osvětim a s ní se pojí i jeden pozoruhodný příběh.
Byl členem partyzánské bojové jednotky Armia Krajowa, pohyboval se zejména po území okupovaného Polska a jmenoval se Witold Pilecki. Aktivity, jaké vyvíjel se Němcům rozhodně nelíbily, a proto se ho snažili zlikvidovat. Dne 19. září roku 1940 ho obávané oddíly Schutztaffel (SS) v ulicích Varšavy spolu s dalšími 2 000 lidmi zajali. Ale nikdo neočekával, že jde o Witoldův plán! Nechal se dobrovolně chytit a deportovat do koncentračního tábora, protože chtěl získat informace o tom, jak to v táboře chodí. Dokonce se chystal i zorganizovat odboj. Jeho nástup popisoval jako z jiného světa a poznamenal si, že se vzdává všeho známého z tehdejší reality a vstupuje do něčeho, co do ní nepatří. Skutečný záměr Osvětimi zjistil velmi rychle, protože byla navržena tak, aby zabíjela. Byl přidělen k vězňům pracujícím mimo tábor a díky tomu se mu podařilo propašovat desítky zpráv pro polské důstojníky. Ty byly velmi důležité a dokonce se dostaly až do Londýna. Nosil číslo 4859, přežil zápal plic a zorganizoval i zmíněnou odbojovou skupinu Związek Organizacja Wojskowe.
“Stovky lidí denně umíraly v plynových komorách a mrtvoly byly spalovány v nových krematoriích,“ napsal ve své knize The Auschwitz Volunteer. V těchto dobách byly pro rozdrobenou polskou armádu jeho zprávy až příliš strašné na to, aby to byla pravda. Informacím o pecích, plynových komorách, strašným pokusům a dalším věcem téměř nikdo nevěřil a mysleli si, že všechno pouze přehání. Součástí jeho plánu byl i útok na Osvětim od jednotky Armia Krajowa či popřípadě i spojenců, ale šlo o velmi těžko realizovatelnou akci. Po 2,5ročním pobytu stále nepřicházelo v úvahu zničení objektu, a tak začal Witold plánovat svůj útěk. Tak se i stalo a v noci 26. dubna 1943 utekl i se dvěma vězni (Jan Redzej a Edward Ciesielski) zadními dveřmi pekárny.
Po útěku se zúčastnil varšavského povstání a i nadále bojoval. Jeho jednotky bránily opevněnou oblast známou také jako “velká bašta Varšavy“ způsobující velké problémy německému zásobování. Po dvou týdnech však padla a byl zajat. Ke konci války se přidal k protikomunistické organizaci NE, jejímž cílem bylo připravit se na odboj vůči sovětské okupaci. Jeho aktivní život pokračoval i nadále a v dubnu 1947 začal shromažďovávat důkazy o zvěrstvech v ruských gulazích. Naneštěstí byl 8. května 1947 zatčen a před soudním procesem i mučen, ale nic neprozradil. O 7 dní na to byl odsouzen k smrti z několika důvodů jako vyhýbání se službě v armádě, špionáže a podobně. Jeho život skončil 25. května 1947 popravou ve věznici ve Varšavě. Jako zajímavost uvádím, že v posledním rozhovoru s manželkou řekl: “Nemůžu žít. Zabili mě. Osvětim byl oproti nim drobnost.“ A poslední slova vůbec: “Ať žije svobodné Polsko!“
Bylo o něm natočeno mnoho filmů a napsáno mnoho knih. Také o něm vytvořila švédská power metalová skupina Sabaton píseň s názvem Inmate 4859, což je v překladu vězeň 4859.
