Drancování v druhé světové válce: Ukryli Japonci zlato v tunelech?
Určitě znáte příběhy o bájném El Doradu či různých pirátských pokladech. Slyšeli jste už ale o Jamašitovo zlatě. Pocházelo z drancování japonských vojáků během druhé světové války a dodnes se nenašlo. Může být zlato v hodnotě desítek miliard eur ukryté v jeskynních tunelech na Filipínách?
Jamašita krátce poté, co byl odsouzen k trestu smrti
Už roky před oficiálním vypuknutím druhé světové války si japonská vojska v Asii počínala ve stylu imperialistů: brali a nekladli otázky. Armáda však neodváděla všechnu kořist do císařské pokladny a začaly se šířit fámy o tom, že výše postavení důstojníci si nakradli rozsáhlé majetky. Dokonce existovala speciální jednotka, jejímž úkolem bylo drancování toho nejcennějšího na dobytých územích. Jmenovala se Zlatá lilie.
Zlata a různých jiných cenných předmětů bylo tolik, že si jejich transport do Japonska vyžadoval poměrně velké úsilí. Filipíny se staly jakýmsi překladištěm tohoto ukradeného zboží. Zde se cennosti shromažďovaly a posílaly na poslední část cesty do Japonska. Po vypuknutí války, konkrétně po bitvě o Midway, která znamenala obrat války v Pacifiku, však začali mít Japonci problémy. Američané potápěli příliš jejich nákladních lodí, mezi nimi i ty s cennostmi. A tak vstoupil do hry generál Jamašita.
Jamašita dostal za úkol naprojektovat a vykopat tunely, ve kterých by se daly cennosti bezpečně ukrýt. Vojáci i váleční zajatci tak neustále kopali a postupně snášeli pod zem zlato a šperky. Jejich snaha byla úspěšná a vstupy do tunelů nakonec uzavřeli a zamaskovali. Bohužel pro válečné zajatce k tomu většinou docházelo tak, že je vojáci nahnali do tunelů a pak při vstupech odpálili nálože.
Existuje několik teorií o tom, co se s Jamašitovým zlatem po válce stalo.
Rogelio Roxas
Říká se, že část zlata našel filipínský exprezident Ferdinand Marcos a nechal si ho pro vlastní potřebu. Po válce přísně kontroloval a organizoval pátrací skupiny a osobně dával povolení k provádění pátracích expedicí. Jednu z nich vedl jistý Rogelio Roxas. Ten později tvrdil, že v roce 1971 našel velkou část zlata a dokonce podal žalobu na Marcose a jeho manželku za to, že si cennosti nechali a neprávem se obohatili. Roxas říkal, že když oznámil exprezidentovi úspěch výpravy, zbili ho, zatkli a zlato odnesli Marcosovi muži.
Roxas v době, kdy podával žalobu, žil na Havaji, a tamní soudy mu dali za pravdu. Ve spisech se uvádělo, že Roxas poskytl dostatek důkazů o tom, že zlato skutečně našel, a od filipínské vlády dostal odškodné šest milionů dolarů.
Jiní historici a výzkumníci tvrdí, že USA dostali informace o přesné poloze tunelů výměnou za to, že nevysloví proti japonské císařské rodině obvinění z válečných zločinů. CIA a OSS (Úřad pro strategické služby, zanikl krátce po válce) se měly dostat ke zlatu a z něj financovat část své činnosti.
Skeptici naopak existenci Jamašitova zlata popírají. Neexistují přímé důkazy o tom, že skutečně existuje, a Roxasův soudní proces podle nich nenabízí dostatečně přesvědčivé důkazy o tom, že Japonci opravdu zakopali cennosti na Filipínách. Přesto se v této jihoasijské zemi dodnes pohybují hledači pokladů, kteří po zlatě pátrají.
