JEDNA Z NEJVĚTŠÍCH ZÁHAD RUSKA, KTERÁ NEBYLA NIKDY VYŘEŠENA (HORA MRTVÝCH)

2. února 1959 došlo k brutální smrti devíti ruských turistů, kteří společně putovali přes severní část pohoří Ural. Cílem této výpravy bylo vystoupit na horu Otorten vysokou 1079 metrů, což se bohužel už skupince lyžařů nepodařilo. Skupinu tvořilo sedm mužů a dvě ženy, z čehož někteří byli studenti a inženýři. Vedoucí této výpravy byl třiadvacetiletý Igor Djatlov, zkušený turista, po kterém byla i pojmenována jako „Djatlovova expedice“.

Vše začalo dne 25. ledna 1959, kdy skupina deseti turistů společně dorazila vlakem do města Ivdel, později do osady Vižaj, co je nejblíže obydlené místo od Otortenu. Na výpravu vyrazili o dva dny později, 27. ledna. Když se druhý den přesunuli do opuštěné geologické osady, jeden z členů, Jurij Judin, se musel vrátit zpět, protože pro něj bylo stoupání na horu ze zdravotních důvodů nepřístupné. Vrátil se zpět do vesnice, ale ani netušil, že si pravděpodobně jako jediný zachránil život. Ostatní členové pokračují dále zatím bez problémů. Podle nalezeného deníku se 31. ledna dostaly na okraj horské oblasti, kde se připravovali na horský výstup. Prvního února přecházeli přes lesnatý průsmyk, kdy zaznamenali první problematické povětrnostní podmínky, sněhovou bouři a téměř nulovou viditelnost. Jelikož se pohybovali rychlostí pouze 1,5-2km / hodinu, byli nuceni odchýlit se z plánované cesty na západ a utábořit se zde. Byli to zkušení turisté a toto byla v té chvíli nejlepší možnost pro bezpečnost všech členů, přestože se jim tato noc stala osudnou.

Podle plánu se měla skupina vrátit do osady Vižaj nejpozději 12. února a telegrafem poslat zprávu o stavu jejich expedice. Jelikož Djatlov předpokládal, že se výprava může protáhnout i o pár dní, nikoho zatím nepřekvapovalo, že se turisté stále neozývali. Pátrání proto začalo až 20. února, kdy se informace začaly dožadovat už i rodiny pohřešovaných. Do pátrání se zapojily letadla, vrtulníky, policie a dokonce i armáda.

26. února objevila záchranná skupina první záchytný bod – prázdný dvojstan pod horou mrtvých, ovšem zasypaný sněhem, zevnitř rozřezaný a roztrhaný. Na tomto místě byly rovněž nalezeny boty, oblečení a osobní věci, jako peníze či doklady členů expedice. Asi 1,5 km od nalezených stanů našli záchranáři první dvě těla – Georgij Krivoniščenka a Jurije Dorošenka, byli bosí a oblečeni pouze ve spodním prádle. Předpokládá se, že z tábořiště je něco tak vystrašilo, že rozřezali stany a utíkali k nejbližšímu lesu téměř nazí i když věděli, že v takové zimě dlouho nepřežijí. Co, nebo kdo je vystrašil, však nadále zůstává záhadou. Měli značné popáleniny těla, možná z ohniště, které se našlo nedaleko nich.

O pár dnů později našla záchranná skupina další tři těla – Zina Kolmogorová, Igor Djatlov a Rustem Slobodin. Také byly jen ve spodním prádle a bosí, měli odřeniny na obličeji a na rukou. Podle polohy těl se předpokládá, že tito tři se snažili vrátit zpět ke stanu pro oblečení navzdory strachu, ale bohužel se jim to nepodařilo a na podchlazení zemřeli.

Ostatní čtyři těla se našly až po třech měsících ustavičného pátrání. Ľudmila Dubininová klečela na kolenou s hlavou zabořenou do sněhu. Byla v hrozném stavu. Když zemřela, krvácela z hrudníku, měla šest zlomených žeber na levé straně, čtyři na pravé, velkou ránu na stehně, vnitřní krvácení a co bylo nejpodivnější, neměla jazyk. Její tělo bylo doslova zohavené. Nikolaj Tibo-Brina ležel v potoce a měl rozbitou lebku, zlomené kosti a ránu na levém rameni. Tělo Alexandra Zolotarev a Alexandra Kolevatova našli záchranáři na břehu řeky, též se zlomenými žebry. Při pitvě se zjistilo, že při těchto zraněních nebyly použity žádné zbraně, ačkoli těla musela být vystavena extrémní síle, kterou není žádný člověk schopen vydat. Podle informací z tajných spisů, měli všichni členové výpravy zvláštní oranžové zbarvení pokožky, s čím si nevěděli rady ani odborníci. Údajně toto však nebylo poprvé. Rok před touto tragédií se na Horu mrtvých vydali dva lovci, kteří se později našly také mrtví a zbarvení do oranžova. Po nalezení všech devíti těl se vyšetřování zastavilo se závěrem: „Příčina smrti turistů byla spontánní síla, kterou tito lidé nebyli schopni překonat a nebyl nalezen žádný viník této události.“ Zajímavostí této záhady je, že u některých obětí našli zvýšenou přítomnost radiace.

Po záhadné smrti členů výpravy se objevilo několik teorií, od působení paranormálních jevů, sněžného muže, domorodců, laviny nebo ohnivých koulí až po tajné zbraně, ale každá z teorií byla však časem vyvrácena a záhada zůstává nevyřešena.