Kde se vzaly nadpřirozené bytosti?

Považujeme je za pohádkové bytosti nebo postavy z hororů. Vodníci, obři, mořské panny. Ale také vlkodlaci nebo upíři. Co když mají tyto legendy reálný a pravdivý základ? Mohou takové nadpřirozené bytosti opravdu existovat a žít v našem světě?

Vlkodlaci
Legenda: Vlkodlak je člověk, který se v noci proměňuje ve vlka a získává tak nadpřirozenou sílu a odolnost. Legendy o vlkodlacích jsou poměrně mladé, vznikly až ve středověku.
Skutečnost: Lidé postižení tzv. Klinickou lykantropií mají pravidelné záchvaty nepříčetnosti a zuřivosti, při kterém projevují mimořádnou sílu. Při záchvatu se pohybují po čtyřech, vrčí, vyjí a napadají všechny kolem sebe. Psychiatři tvrdí, že postižení lidé jsou „jen“ nemocní, nejsou vlkodlaci. Další velice vzácnou genetickou poruchou je tzv. hypertrichóza (zvýšený růst ochlupení). Dlouhé vlasy vyrůstají po celém těle, obličeji, ochlupení pokrývá oční víčka, noc i čelo.

Obři
Legenda: V severských nebo řeckých mytologiích obři představují prvotní bytosti, které stály u zrodu světa a později bojovaly na straně chaosu v bitvě proti bohům. Starověké legendy zase popisují stavbu mohutných (tzv. kyklopských) zdí, obři údajně pomáhali přinášet ohromné kamenné blok při stavbě Stonehenge nebo dokonce egyptských pyramid.
Skutečnost: Podle pověsti obři obývali člověku těžko přístupné místa v horách. Může proto jít o přenesený popis tvora každého dnes známe jako yettiho, bigfoota, sasquatche nebo oranga pendek. Archeologové ale občas naleznou zbytky nadpřirozeně velkých koster – například tajemný velký zkamenělý prst z Glen Rose v Texasu nebo obrovská lebka z Kolumbie.

Mořské panny
Legenda: Podle křesťanské tradice jde o potomky žen, které během potopy světa nesměly vstoupit na Noemovu archu . Jsou tedy potomky hříšníků. Od kterých se Bůh rozhodl svět očistit. Mořská panna, jak ji známe dnes, vznikla na konci středověku během rozmachu námořních výprav. Muži z posádek si na dlouhých plavbách bez žen alespoň vysnili mořské panny v oceánu kolem nich.
Skutečnost: Námořníci si představu mořské panny pravděpodobně vytvořili při sledování lachtanů dovádějících v moři. Kryštof Kolumbus si na své objevitelské plavbě v roce 1492 zapsal: „Mořské panny nejsou tak pěkně, jak bývají zobrazovány na obrazech, i když se do jisté míry lidem podobají“.

Trpaslíci
Legenda: Trpaslíci jsou malé bytosti z pohádek a severských pověstí. Dorůstají výšky 100 až 120 centimetrů, často žijí pod zemí, kde hledají zlato.
Skutečnost: I dnes mezi námi žije mnoho lidí extrémně malého vzrůstu, kteří v důsledku nějaké nemoci nevyrostli do běžné velikosti. Ve středověku byli trpaslíci tohoto typu ozdobou panovnických dvorů. Mezi skutečné trpaslíky patřil trpaslíky patřil trpasličího člověk Homo floresiensis, jehož pozůstatky se našly na z indonéském ostrově Flores a tzv. Trpasličí yetti.

Upíři
Legenda: Bytosti, které sají lidem krev. V původní slovanské a germánské mytologii se upírem stával člověk, který zemřel způsobem (sebevrah, popravený zločinec). Stal se jím také čaroděj užívající černou magii, ale i oběť tohoto čaroděje. Děti čarodějnic a démonů se už jako upír narodili.
Skutečnost: Za upíry byli zřejmě v minulosti považovali lidé postižení tzv. porfií, lterá se mimo jiné vyznačuje citlivostí na světlo, obnažením dásní (zvýraznění zubů), krevními sraženinami na těle. Vliv na „upíří“ vzhled ale mohly mít i jiné nemoci – tuberkulóza nebo mor. V Jižní Americe žijí netopíři živící se krví velkých zvířat, většinou krav. I tito tvorové mohou stát za vznikem legend o upírech.

Vodníci
Legenda: Vodníci patří mezi nejznámější postavy českých pověstí. Kromě nás znají vodníka také v Německu, ale například ve Francii nebo Polsku jde o bytost prakticky neznámou. Podle lidové démonologie je vodník padlý anděl, který při svržení z nebe spadl do vody. Je to nevzhledný zelený mužík se širokými ústy, zelenými vlasy a vypoulenýma očima, kterému kape voda ze šosů. Pokud začne schnout, velmi rychle slábne. Topí lidi, aby získávali jejich duše.
Skutečnost: Vodník se podobá veliké žábě – má zelenou kůži, plovací blány mezi prsty, široká ústa, vypoulené oči a kvákavý hlas. Noční žabí skřehotání mohlo být jedním z předobrazů pověstí o vodníkovi, který hraje na housle na vrbě u rybníka. Vedle žáby byl nejvěrnějším vzorem vodníka sumec. Jeho hlava zpola vynořená z vody vypadá obludně a děsivé – a přitom vzdáleně připomíná hlavu lidskou. Poslední inspirací mohly být zelené vodní řasy. Když se do nich plavci zamotala noha, mohl si myslet, že ho vodník stahuje pod hladinu.

Čerti
Legenda: Čert je démon pocházející z pohanské mytologie starých Slovanů. Je to vždy zlá bytost. Po příchodu křešťanství jej Slované spojovali s ďáblem, vládcem pekla.
Skutečnost: Tvory podobné člověku (yetti, bigfoot nebo orang pendek) lidé popisují jako chlupatá stvoření žijící v hlubokých a těžko přístupných lesích. Bojíme se jich, zapáchají, vydávají strašidelné zvuky. Uši prorostlé chlupy mohou připomínat rohy. Čert nemusí být nic jiného než právě takové stvoření, kterého se bojíme. Možná je to přežívající kříženec neandrtálců a homo sapiens, u kterého neandrtálské geny přežívaly.

Zdoj: Svět na dlani speciál 1/2014