Je sedm divů světa, sedm dní v týdnu, sedm „smrtelných hříchů“ a sedm „dní stvoření“. Duha má sedm barev. Člověk bývá v sedmém nebi. Proč je zrovna sedmička prastarým symbolem, který se vize k mnoha zvláštnostem a pověrám?
Pokusů o vysvětlení magické síly čísla sedm je nespočetné množství. Je to prý vesmírné absolutní číslo všech symbolů, znamení úplnosti, dokonalosti, klíč k poznání a moudrosti, je to symbol „božské prozřetelnosti“.
Magii sedmičky se poprvé pokusil vědecky rozebrat kazaňský matematik A. Vasiljev. Dovozoval, že magický význam se přikládá sedmičce od dob Asyřanů a Babyloňanů. Mezo-potámští kněží znali mnohá tajemství hvězdného nebe, avšak některé jevy si neuměli vysvětlit. Vzali tedy pět viditelných oběžnic, k tomu Měsíc a Slunce a přiřkli jim božskou moc. Těchto sedm božstev pak přešlo i do křesťanského dogmatu o sedmi dnech, ve kterých byl stvořen svět.
Skutečně bylo číslo sedm posvátné již u Sumerů. O osudu vesmíru rozhodovalo sedm bohů a bohyň, do podsvětí vedlo sedm bran a vládlo tam sedm soudců, potopa světa trvala sedm dní a jižní vítr sedm dní odpočíval.
