Měly čarodějnice skutečně ďábelskou moc?

Německo, rok 1626. Zima s arktickými mrazy tehdy trvala až do června. Víno, žito a ječmen zmrzly, přišel hladomor. Sedláci i měšťané byli přesvědčeni, že jde o řádění nečistých sil. Obviňovali vrchnost, že jen nečinně přihlíží řádění čarodějnic a žádali pomstu. Dostali ji. Nastal největší hon na čarodějnice v dějinách, desetitisíce upálených. Šlo ale opravdu o čarodějnice posedlé ďáblem?
Dnes víme že tehdy v 17. století vrcholila tzv. „malá doba ledová“, nejchladnější období za posledních 2000 let. Evropa na tom byla velice špatně. Katastrofální neúroda, vysoká úmrtnost, epidemie tyfu a cholery. Návrat černého moru. Ďábel vystrkoval drápy, na pozemský svět vstupoval skrze čarodějnice. Aspoň to tak viděli zubožení a hladoví lidé. Blíží se apokalypsa a poslední soud. Průměrný lidský věk se snížil na 35 let.

Každá druhá „čarodějnice“ byla upálena
Nejvíce čarodějnic bylo v Evropě upáleno mezi lety 1560 a 1640. Tehdy přebíraly od církve moc nad stíháním světské soudy. Každá druhá „čarodějnice“ na půdě Svaté říše římského národa německého byla popravena. Ke strašlivým honům dochází v Lotrinsku, Polsku, Skotsku, a ve Švýcarsku. Pronásledování čarodějnic ale začalo už od několik století dříve.

Les ukrývá tajemství
Evropa v 17. století byla pustou krajinou s nekonečnými lesy, hlubokými močály a malými osadami roztroušenými v téhle divočině. Les byl místem magie a kouzel, divokých zvířat a tajemných bytostí. Les ukrýval to, čemu lidé nerozuměli a čeho se báli. V lese se z babek kořenářek hledajících léčivé byliny stávaly čarodějnice posedlé ďáblem.

Kdo obviňoval čarodějnice
Dlouho se věřilo, že největším viníkem honů na čarodějnice byla inkvizita. V posledních letech ale historikové zjišťují, že obvinění z čarodějnictví přicházelo daleko častěji „zezdola“, od obyčejných lidí. Udavačů, závistivců, ale i obyčejných vystrašených zbabělců. Církev tyto hony na čarodějnice naopak tlumila. Pohanské čarodějnice se jí vůbec nehodily do krámu, procesy s nimi tyto pohanské rituály jen zviditelňovaly a to se jí rozhodně nelíbilo.

Na hranici s nimi!
K obviněním z čarodějnictví navíc docházelo často v oblastech, které byly závislé na pěstování jediné konkrétní plodiny. Například v údolí Mosely v Německu se pěstovala jen vinná réva. Na počátku třicetileté války pak ale přišla několik let za sebou silná neúroda a rozzlobení a hladoví lidé hledají viníka. Přesněji řečeno obětního beránka. Za zhoršené počasí podle nich mohly čarodějnice se svými kouzly a čarami. Na hranici s nimi! Vrchnost tohoto volání po krvi ze strany obyčejných lidí pak využívala k upevnění autority, vyvolání strachu a především k obohacení.

Co pochází z tělesného chtíče
Čarodějnice obcují s ďáblem a jeho démony, aby s jeho pomocí ovládly muže. „Všechno čarodějnictví pochází z tělesného chtíče, který je zejména u žen neúkojný,“ píše se v knize Kladivo na čarodějnice, příručce pro inkvizitory z 15. století. Takové ženy mají pak velikou moc nad tělesnou žádostivostí a milostným vzplanutím. Ďábel jim pomáhá léčit mužskou impotenci a neplodnost, ale musí se mu za to plně oddat. A to i cestou ohavných sexuálních praktik a nechutných podob smilstvý.

Zplozenec ďábla, nebo obyčejná mastičkářka?
Tak si před staletím lidé představovali čarodějnice. Není divu, že se jich k smrti báli a přáli si jejich smrt. Byly to přitom obyčejné ženy využívající sílu přírody k léčení – nejrůznější babky kořenářky, mastičkářky nebo porodní báby. Byly nevinné, ale přesto je jejich soudci označili za zplozenkyně ďábla, proti kterému je dovoleno zakročit jakýmikoli prostředky. Takovou čarodějnici často udal soused, protože to třeba byla krásná mladá žena, která odmítla jeho milostné návrhy.

Kde se dařilo čarodějnicím?
Světská i duchovní vrchnost vysvětlovala kruté zhoršení podnebí jako boží trest za nemravný život. Za to, že se lidé věnují magii, provozují čarodějnictví a páchají smilstvo. Takové řeči ale k nastartování masakrů nestačí Současné bádání ukazuje, že státy, které měly centralizovanou vládu a propracovaný soudní systém, dokázaly tyhle pověry potlačit a udržet stabilitu. Na území dnešního Německa ale v té době existovalo mnoho slabých států a státečků. Menší vrchnosti nedokázaly tlakům na trestání čarodějnic čelit a často je také využívaly ke svému vlastnímu prospěchu. V severní Evropě, českých zemích nebo naopak v katolickém Španělsku a v Itálii se proto rozsáhlejší čarodějnické procesy nikdy nekonaly.

42 upálených za 15 let
Podle často tradovaného omylu si představujeme, že hranice s čarodějnicemi a kacíři hořely nejvíce ve středověku. Jistě, skončil na ní Jan Hus nebo Johanka z Arku. Jenže i ti nejvýkonnější inkvizitoři tehdy posílali na smrt méně než desetinu vyšetřovaných osob. Francouzský inkvizitor, dominikán Bernardo Gui (1261-1331), jehož postava se objevuje i v kultovním filmu Jméno růže, odsoudil k smrti za 15 let své činnosti „pouhých“ 42 údajných kacířů z 600 obviněných.

Spravedlivá inkvizice zasahuje
„Zkušenost ukazuje, že se při vedení procesů proti čarodějnicím a kouzelníkům rozliční soudci, inkvizitoři, ale i biskupové a jejich vikáři dopouštějí těžkých a závažných chyb, které jsou proti spravedlivosti a působí újmu nevinným ženám. Mnoho světských soudců je třeba obvinit, že při těchto procesech užívají kruté a protiprávní metody, zejména bezdůvodné mučení nevinným lidem, jediným důkazem je tu jejich údajné doznání vynucené krutým mučením. „Tato slova nenapsal nikdo jiný než nejvyšší římský inkvizitor, kardinál Desiderius Scaglia (1567-1636).

Řádění inkvizitora Bobliga
České země stály stranou čarodějnického běsnění. Výjimkou byly oblasti, kde převažovalo německé obyvatelstvo. Čarodějnické procesy z Velkých Losin a Šumperka z let 1678-1696, kterými se inspiroval Václav Kaplický ke knize Kladivo na čarodějnice, byly společně se slezskými procesy na území Niského knížectví v letech 1622-1684 na našem území ojedinělé. Rakouský laický inkvizitor Jindřich Bobling z Edelstadu tehdy zneužil svého postavení světského soudce a mučením vynucoval přiznání k vymyšleným zločinům. Upálil 104 údajných čarodějnic a čarodějů včetně duchovního Kdyštofa Aloise Lautnera.

Miliony popravených? Kdepak!
Ještě na konci 19. století se tvrdilo, že na hranicích středověké Evropy (15.-17. století) skončilo během několika temných století až 9 000 000 čarodějnic. Není to pravda. Současní historikové došli k závěru, že při honech na čarodějnice mohlo být popraveno přibližně 35 000 – 50 000 lidí, což je velikost jednoho českého okresního města. Dvě třetiny z nich byly odsouzeny na území dnešního Německa.

Zdoj: Svět na dlani speciál 1/2014