Mohou být upíři mezi námi? 6.část

Ivančice: závoj upírovy nevěsty
„Vidíš to, co já?“ ptá se vyděšený hlídač svého kolegy. Ten mlčky kývne a strachy ani nedýchá. Je noc a muži ve věži právě pozorují, jak se z temnoty potichu přikrádá temná silueta a obléká si umrlčí rubáš, který až do této chvíle ležel vedle jednoho z hrobů. Zdá se, jakoby onen černý stín v rubáši ulehl přímo do toho hrobu. Další noc muži na stráži z tajemné kobky neupustí oči. A jejich vytrvalost se vyplatí. Odněkud se vynoří, jako by snad skutečně vystoupila z hrobu, tatáž děsivá postava. Svléká rubáš, pokládá jej vedle hrobu a odchází. Hlídači seberou odvahu a šat neznámému seberou. Nad ránem se mrtvolně bledý muž vrací, hledá svůj rubáš a děsivým hlasem volá hlídače. Muži pochopí, že musejí umrlčí šat vrátit, nebo je čeká krutá smrt. Po této příhodě se raději rozhodnou na místo povolat zkušeného kata.

Vstával z hrobu a zabíjel!
Popsaná událost se odehrává v obci Ivančice, ležící 20km jihozápadně od Brna. K řádění upíra má docházet v letech 1617-1618 a informuje o ní rakouský spisovatel Martin Zeiler (1589-1661). Zpráva pocházející z jeho pera tvrdí, že roku 1617 v Ivančicích umírá počestný občan, který však po smrti vstává z hrobu a dokonce zabije několik místních občanů. Přivolaný kat jeho tělo vykope a rozseká na kusy, přičemž z nebožtíkových úst začne tryskat čerstvá krev. A objeví se ještě něco dalšího. Když kat uchopí zkrvavený cár látky a vytáhne ho mrtvému z úst, ukáže se že upír napůl spolkl závoj, jenž původně patřil jeho ženě ležící vedle něj v hrobě. To může znít poněkud bizarně, ve skutečnosti je však požírání oblečení jedním z často uváděných znaků středověkého vampyrismu.