Možné důvody, proč nás mimozemšťané dosud nekontaktovali

Jak asi vypadají příslušníci vyspělých vesmírných civilizací a jak by proběhlo jejich setkání s obyvateli Země? O existenci E. T. je přesvědčeno velké množství lidí, tak proč s námi dosud nenavázali žádný oficiální kontakt? Odpovědí je několik.

Mohou vypadat tak podivně, že bychom je ani nepoznali

Ať se nám to líbí nebo ne, naše představy o mimozemském životě jsou až příliš spjaty s naší pozemskou zkušeností. Příslušnicí prakticky každé vyspělé mimozemské rasy vypadají v našich představách alespoň zčásti jako humanoidi, a je jedno, zda jde o Klingony, Vulkánce nebo Predátory. Také všichni „svědci“, kteří vyprávějí o svých kontaktech s mimozemšťany, je popisují jako humanoidní bytosti s hlavou, očima, rukama a nohama.

Ve skutečnosti ale nemáme sebemenší představu, jaký život by se na vzdálených planetách mohl vyvinout. Jeho dominantní forma tak může vypadat třeba jako oblak neonového plynu nebo energetický shluk a komunikovat prostřednictvím teplotních změn. Jestliže je na Zemi základním stavebním kamenem uhlík, neznamená to, že stejně to funguje i ve vzdálených koutech vesmíru. Je docela dobře možné, že i kdyby si takový mimozemšťan sedl přímo vedle nás, nepoznali bychom ho. A pochopit myšlení takto rozdílných tvorů by pro nás bylo zcela nemožné.

Nechtějí se vměšovat

Připusťme, že mimozemšťané existují a dokonce se nám v něčem i podobají, takže vzájemná komunikace by teoreticky možná byla. Dokonce by ani nemuseli mít zájem ovládnout naše těla a mysl, nebo osvojit si veškeré pozemské zásoby strategických surovin. Přesto je nemusíme nikdy poznat. Existuje „hypotéza zoologické zahrady“, kterou už v roce 1973 představil americký astronom John A. Ball.

Podle ní o nás mimozemšťané mohou vědět už dávno, ale nemají v úmyslu narušit proces naší přirozené evoluce – pouze nás pozorují zpovzdálí stejně, jako my pozorujeme zvířata v zoologické zahradě. A až se někdy dostaneme na jejich úroveň, pak budou možná ochotni podělit se s námi o své zkušenosti s mezihvězdným cestováním. Anebo taky ne.

Ať se nám to líbí nebo ne, naše představy o mimozemském životě jsou až příliš spjaty s naší pozemskou zkušeností. Příslušnicí prakticky každé vyspělé mimozemské rasy vypadají v našich představách alespoň zčásti jako humanoidi, a je jedno, zda jde o Klingony, Vulkánce nebo Predátory.

Míjíme se v čase

Když přemýšlíme o pravděpodobnosti existence vyspělého života mimo Zemi, nabízejí se nám miliony a miliardy planet. Bylo by s podivem, kdyby se na některé z nich nevyvinul život. Jenže v tomhle případě obvykle zapomínáme na to, že nás dělí nejen prostor, ale i čas.

Když se na Zemi objevili první lidé, naše planeta existovala už čtyři miliardy let. Je možné, že ještě před objevením člověka kvetla někde v našem sousedství nějaká mimozemská civilizace. Není tak vyloučeno, že její příslušníci naši planetu navštívili, ale setkali se tu jen s dinosaury. A k dnešnímu dni, kdy bychom je chtěli kontaktovat my, už prostě dávno vyhynuli. Nám se může stát to samé. Třeba skutečně někde objevíme život, ale v primitivní formě. A až se plně rozvine, nezbude po naší civilizaci už ani stopa.

Prostě neexistují

Na základě „hypotézy unikátní Země“ mohou být mnohobuněčné formy života, jaké se nacházejí na naší planetě, ve vesmíru ve skutečnosti větší raritou, než vědci původně předpokládali. Země se svými podmínkami vhodnými pro život se mohla objevit na základě jedinečné souhry náhod, ke kterým nikde jinde ve vesmíru nedošlo.

Celá naše sluneční soustava se ocitla na správném místě galaxie: kdyby byla příliš blízko jejímu středu, bude čelit silnému záření, jestli by byla někde na konci, nedokázal by se v ní udržet život. Planeta Země obíhá v ideální vzdálenosti od Slunce, významnou roli pro rozvoj našeho života sehrál i Měsíc. Důležitá je rovněž přítomnost obřího Jupiteru, který nás chrání před množstvím kosmického smetí i nebezpečných asteroidů.