Mnoho lidí se k existenci vlkodlaků staví velmi skepticky, ale přesto se i v 21. století lidé vlkodlaky nechávají neustále strašit. Vlkodlaci zůstávají stále jakýmsi tajemným fenoménem z dávné minulosti a proto si i dnes lidé dávají otázku, jak legendy o vlkodlacích vlastně vznikly. Odborníci si myslí, že odpověď už dávno znají.
Středověké legendy odhaleny
Odborníci z oblasti zoologie a medicíny si myslí, že za legendami o vlkodlacích se skrývá nakažlivá choroba zvířat – vzteklina. Vzteklina totiž téměř dokonale vysvětluje tajemné příběhy o tom, jak se člověk napaden vlkem postupně začíná měnit na vlka. Příběhy o vlkodlacích se rozšířily zejména ve středověku, kdy lidé o vzteklině nevěděli téměř nic. A právě zde je možné hledat základ vzniku legend o vlkodlacích. Vzteklina a přeměna na vlkodlaka má totiž mnoho společných prvků.
Stačí si uvědomit, že pokud je vlk nakažený vzteklinou a nachází se ve vyšším stádiu této zákeřné nemoci, jeho vzhled už nebude vlka téměř vůbec připomínat. Samotná podoba vlka nakaženého vzteklinou totiž bývá značně zdeformována. Navíc zběsilý vlk je velmi agresivní, ztrácí jakoukoli plachost a z tlamy mu teče bílá pěna. Nyní si představme, že s takovým nakaženým vlkem se setká člověk ve středověku. Nepochybně bude velmi vystrašený a bude si myslet, že má co dočinění s nějakým vlčím monstrem. Pokud navíc nakažený vlk člověka pokouše nebo na něj zaútočí, vzteklina se bezpochyby na člověka přenese.
Po nějakém čase, když dotyčný člověk promluvil o setkání s takovým vlkem se svými známými či obyvately městečka a v průběhu nemoci se značně měnit, legenda o vlkodlacích může mít reálný základ. Pokud je člověk nakažený vzteklinou, bude se měnit nejen jeho vzhled, ale i chování. Začne mít deprese spojené s agresivitou, nebude pociťovat žádný přirozený strach, navíc začne na lidi a zvířata bezdůvodně útočit. Nakažený člověk bude mít nekontrolovatelné záchvaty zuřivosti a bolestivé svalové křeče. Celý organismus tak propadne zákeřné nemoci, kdy dochází i k paralýze hlasivek a svalstva krku. Člověk tak místo lidského hlasu začíná vyluzovat velmi podivné až zvířecí zvuky, čili bude vypadat jako velmi trpící zvíře.
Právě tyto symptomy, které byly spojeny se vzteklinou, si středověcí lidé nepochybně mohli vysvětlovat tak, že člověk se skutečně mění na zvíře – na vlkodlaka. A právě takto nějak se mohli začít podle odborníků vytvářet legendy o vlkodlacích.
Neexistující vlkodlaci?
Po celém světě existuje v různých starých kronikách velké množství legend o vlkodlacích, o jejich lovení a zabíjení. Postupem času se tak podle odborníků mohla skutečná pravda smíchat s mnoha výmysly a polopravdami středověkých lidí, které zákeřnou nemoc v podobě vztekliny zcela zakryly. Proto dnes z knih a filmů známe to, že člověk se na vlkodlaka začíná měnit v čase úplňku Měsíce nebo to, že vlkodlak se dal zabít jen stříbrnou kulkou.
Vysvětlit příběhy o vlkodlacích, se však dají i klinickou lykantropií – duševní proměna člověka na zvíře. I v moderní společnosti se totiž mají vyskytovat lidé, kteří si myslí, že jsou vlkodlaci. Psychiatři tento stav označují jako klinická lykantropie a tvrdí, že postižení lidé jsou „jen“ nemocní, nejsou vlkodlaci. U postižených lidí se tato nemoc projevuje tak, že mají pravidelné záchvaty nepříčetnosti a zuřivosti, při které získávají nepřirozenou sílu. Lidé s lykantropů se při záchvatu pohybují po čtyřech, vrčí, vyjí a napadají všechny kolem sebe. Postižení tuto nemoc popisují jako neovladatelný zvířecí pud s pocitem, že se stávají vlkem.
