Otazníky sklepení rudoltického Zámečku

Když jsem se s vlastníky Nového zámku u Lanškrouna před sedmi lety domluvila, že budu dělat „kastelánku“ a průvodce, těšila jsem se hlavně na to, až se konečně podívám do rozsáhlých sklepení. Nikdy nezapomenu na dojem, kterým na mě první návštěva zapůsobila. Chodilo se tam tenkrát po prkně nahrazujícím zbouranou podlahu a po původním, sutí skoro zasypaném schodišti. Bylo krátce před zahájením provozu a zrovna se pracovalo na instalaci osvětlení a zatím svítila jen část světel.

Když jsem sešla 6m dolů a přišla do největšího sklepního sálu, zůstala jsem překvapeně stát. Napůl osvětlené sklepení s širokými klenbami a několika vchody do zatím temných a tím i tajemných prostor na mě velice zapůsobilo. Nikde jinde, třeba i v rozsáhlejších jeskyních jsem takový dojem nezažila. Pocit, že je to poutavé, velmi zajímavé a podmanivé místo, kde je mi dobře byl velmi silný, až mě to překvapilo.
Od té doby se mnohokrát potvrdilo, že sklepení na návštěvníky působí různě. Občas návštěvníci po několika krocích zbledli a někteří ze sklepení doslova utekli, že tam jít nemohou. Někoho tam mrazí a není to jen chladem, jiní mají pocit něčí přítomnosti, často se otáčí a říkají, že za námi někdo jde, i když tam nikdo jiný není. Jiní jsou od začátku doslova nadšeni a moc se jim ve sklepení líbí, cítí se tam dobře. Další měli na některých místech pocit, že je tam něco ohrožuje, byli neklidní a říkali, že se necítí dobře a nechtějí tam být. Několik návštěvníků bylo už v polovině prohlídky sklepení doslova vyděšených a museli odejít. Proč?

Co může být pod podlahou sklepení?
Několik senzibilů, kteří zatím sklepení navštívili mělo podobné pocity a třeba i na skoro stejných místech a jejich měření jim potvrzovala existenci energie negativní i pozitivní. Na některých místech, na kterých je prý energie velmi silná se měření shodovala, třeba v zadním sklepním sále, nebo v druhém sále s vysokou klenbou. V jedné místnosti se už více návštěvníků shodlo s míněním senzibilů na tom, že pod podlahou může být další podzemní místnost nebo prostory druhého sklepního patra, jehož možná existence nebyla zatím ani vyvrácena, ani oficiálním průzkumem potvrzena, protože na něj nejsou prostředky. Vyprávění pamětníků však možnost dalších místností pod nyní přístupným sklepením potvrzují s tím, že před x lety v těchto místnostech oni sami nebo někdo, koho osobně znali opravdu byli. Tyto informace s léty přibývají a navzájem jsou si v některých bodech až nápadně podobné, ačkoli se ti, kteří to říkají nikdy v životě nesetkali.

Nádrže na vodu zakryly zajímavý výklenek – byl to sestup dolů?
V prvních dvou letech po otevření byl v jediné sklepní místnosti přímo pod věží v základní zdi přístupný malý osvětlený výklenek. Jiný takový ve sklepení nebyl a jeho vzhled nabízel různá vysvětlení o jeho dřívějším možném využití.V bočních zdech byly otvory po trámech a jeho půdorys byl cca 120 x150 cm. Strop byl viditelně dodatečně zazděn novějšími cihlami, ale ani ve víc než metrové hloubce pod úroveň podlahy sklepení ve výklenku podlaha nebyla, jen sypká suť.
Nabízelo se vysvětlení, že dříve mohl vést někam dolů a byl až později zasypán sutí. Přes velkou snahu se mi o účelu tohoto zvláštního výklenku v archivních materiálech nepodařilo najít jedinou zmínku. Až několik let po tom, co byl zastavěn nádrží na vodu se mi však dostalo nečekaného, ale pravděpodobného vysvětlení. Na nádraží v České Třebové, kde prodávám dřevěné dekorace mě oslovil starší pán, který bohužel spěchal na vlak. Zeptal se, jestli vím o tom, že dříve vedly úzké točité schůdky od vchodu do věže dolů, prý až do druhého sklepního patra. Že tuto informaci má od svého otce, který se to dozvěděl od bývalého hostinského na Zámečku, pana Žáka. Ten to věděl od svých hostů, pamětníků rodiny Kaupovy, kteří provozovali hostinec před nimi. A ti to prý věděli zase od svých předchůdců, kteří to mohli vědět od bývalých správců zámku z dob minulých. Schodiště se mělo nazývat „lokajské“ a bylo prý vybudováno jako kratší cesta do sklepení pro lokaje, když ho kníže poslal pro víno, aby to nemusel obcházet po druhém, delším schodišti. Mohlo to být myšleno třeba i jako kratší a rychlejší úniková cesta do bezpečí v případě požáru nebo jiného ohrožení obyvatel zámku. V každém případě je výklenek opravdu v místě, kde by ústil k pravé straně u vchodu do věže. Je sice zazděn, ale jeho existence i to, že neměl podlahu může potvrzovat možnost existence spodních podzemních prostor. Existuje už jen na fotografiích, které jsem pořídila než byl výklenek zastavěn.

Mlha vykreslila neobvyklé obrazce – co se na nich zobrazilo?
Okénkem ve sklepní klenbě svítí několik dní v roce do sklepního sálu sluneční paprsek. Ve sklepení je v té době ještě větší zima a vlhko a tvoří se mlha, a když se do paprsku dýchne, mlha zhoustne a vytvoří obrazce a tvary, které každému připomínají něco jiného. Toho, co se podařilo vyfotit jsem si všimla až při prohlížení fotografií, při focení to vidět nebylo. Návštěvníci v obrazcích vidí různá zvířata, rostliny, předměty nebo přírodní útvary. Většina lidí, kteří zatím tyto obrazce viděli se shoduje v tom, že na dvou fotografiích vidí něco jako postavy, na dalších třeba obličeje, nebo i bájná zvířata. V už tak tajemné atmosféře rozsáhlých sklepení je pohled na tyto ojedinělé mlžné obrazce pro návštěvníky nevšedním zážitkem.

Čí obličeje se objevují na různých místech zámku?
Když opakovaně procházím Zámečkem, všimla jsem si, že se už několikrát někde objevilo zobrazení obličeje s fousy. Kdyby to bylo jednou, tak mě to nezarazí, ale ono se to opakovalo víckrát. Jednou byl v rampouchu, pak zas ve skvrně na omítce věže, kde si ho všimlo více lidí a byl znatelný přes rok, nebo v barvě do červena v sazích na skleněném okénku krbu v kavárně, kde ho viděla bývalá číšnice. Zajímavé bylo, že když okénko zchladlo, nešlo nijak vyčistit ale obličej zmizel sám, jakmile se příště zatopilo.
Jestli některý z bývalých obyvatel zámku sleduje takto další osudy zámku nevíme, ale některé ze zobrazených podob se podařilo i vyfotit, každý se může pokusit jestli podobu obličeje s fousy na fotografiích také uvidí, některé jsou zvětšeny a v sklepním sále vystaveny.

V zadním sále je úzký výklenek, je to zřejmě vrchní část bývalého odtoku vody, vzniklé táním ledů, kterými se obkládaly sudy s pivem. I zde je umístěna část „pokladu“ hlídaná zvířátky. Když se asi před 3 lety okraj výklenku vydrolil, všimla jsem si, že ve zdi je něco jako obličej. Má oči, nos i ústa, plochý kámen je jako čepice a dá se dobře rozeznat. V příběhu představuje zlobivého šotka Všudybyla, ale návštěvníky spíš zajímá, jak a proč se tam vlastně objevil, když jsem ho rozhodně „nevyrobila“.

Koho představují malby na zdi?
V dalším sklepení, zvětšeném vybouráním příčky mezi dvěma místnostmi jsou na jedné zdi dvě větší malby. Zobrazen je kostlivec a skica nahé ženy-„zámecká dáma“. Nejdříve se nevědělo, jak staré mohou být malby, vytvořené ne uhlem, jak to může vypadat, ale jílovitou hlínou. Druhý rok po otevření přišel jeden z nejstarších návštěvníků, bývalý obyvatel z okolí, žijící léta v Německu, tenkrát 84 letý pán. Vyprávěl mi, že jako malý hoch byl se svojí tetou ve sklepení pro žampiony, které tam hostinští Žákovi pěstovali. Než si teta vybrala, běhal po sklepení a lekl se toho kostlivce na zdi, že se mu o tom zdávalo a i proto si pamatoval, že tam ty malby už byly. Zeptal se mě ještě před věží jestli tam ty malby ještě jsou a velmi mě překvapil tím, že o nich vůbec věděl, když sklepení přístupné nebylo a on žije jinde. Tím se potvrdilo, že malby jsou staré nejméně 70 let, klidně však mohou být o hodně starší.
Nabízí se otázka, proč byl vyobrazen zrovna kostlivec a nahá žena. Je to náhoda nebo to byl záměr? Může to naznačovat dávný příběh? Pověst říká, že při stavbě praskaly zdi a tak zlý správce Rieder v základech nechal udělat malé komůrky. Zedníky pak opil a čtyři nechal zaživa zazdít, po jednom do základů každé věže. Od té doby prý zdi nepraskaly a stavba pokračovala. Přišlo se ale na to, že rodina Riedrova se přistěhovala do Lanškrouna až kolem r. 1752 a Rieder byl správcem Nového zámku až v posledních letech, i v době třetího požáru, ale nemohl být správcem v letech výstavby zámku, protože ještě ani nebyl na světě.
Jestli byl při výstavbě nebo kdykoli někdo do zdí zámku by ukázaly až velmi drahé a tím nedostupné výzkumy základů, a tak se asi nikdy nedozvíme, jak to opravdu bylo.
Co naznačuje postava nahé ženy se můžeme jen domnívat. Zajímavé je ale to, že na fotkách mlžných obrazců v paprsku slunce jsou také náznaky ženských postav a jedna se objevila i v rampouchu, které se tvořily ve sklepení, vypadal jak postava ženy v dlouhých šatech.

Proč jsem musela nechat práce a ze sklepení tenkrát odejít?
Před zahájením provozu pro veřejnost bylo při úpravách ze sklepení vyvezeno 24 nákladních aut hlíny a suti, které tam zůstaly z dřívějších dob. I tak na sklepní chodbě a dalších místech zůstaly nánosy jílovité hlíny. Chodívala jsem proto na podzim a na jaře čistit zanesená místa. Znamenalo to se navléci do několika vrstev oblečení a po kusech odstraňovat hlínu z kamenné podlahy. Vždy tak po hodině práce jsem kvůli problémům s páteří musela skončit. Ve sklepení jsem při tom byla vždy sama v různou denní i večerní dobu.
Jednou poměrně brzy ráno jsem jako jindy začala odstraňovat pevně ušlapanou hlínu, ale od začátku jsem měla pocit, že je něco jinak než obvykle. Zdálo se mi, jako bych ve sklepení nebyla sama, jako by kolem někdo chodil. Několikrát jsem se ohlédla, ačkoli to jindy nedělám, ale nic neobvyklého jsem neviděla, měla jsem však silný pocit něčí přítomnosti a postupně stále silnější nepříjemný pocit jaký tam jindy nemívám. Když jsem šla vysypat kýbl s hlínou a šla jsem po rovné podlaze, jako by do mě najednou někdo strčil až jsem zakopla a málem upadla. Než jsem pak naplnila druhý kyblík, začalo na mě ledově táhnout, přesto že se venku žádný vítr nezvedl a byl teplý podzimní den. Začala jsem navíc mít pocit, že za mnou někdo šeptá že mám odejít. Pak se mi zase zdálo, že ve vedlejším sklepě někdo ťuká na zeď. Práce mi vůbec nešla od ruky, bylo mi divně a nepříjemně. Pak jsem znovu na rovné podlaze z ničeho nic zakopla, jako by mi někdo podrazil nohu, začalo mě brnět za krkem a mrazilo mě, ačkoli se mi to jindy nestávalo. Měla jsem stále silnější pocit ohrožení, doslova až nebezpečí a tak jsem s prací skončila, ačkoli jsem skoro nic neudělala. Tento pocit nebezpečí a nervozita i nevolnost a mrazení přešly jako když cvakne vypínačem jakmile jsem vyšla před věž. Nechápala jsem, co se to dole vlastně dělo. Bylo to, jako by se na mě někdo zlobil a ze sklepení mě vyháněl. Nikdy jindy jsem tam nic takového nezažila, naopak se tam cítím v jakoukoli denní i noční dobu dobře a už jsem tam sama i v noci letos v době zatmění měsíce které jsem fotila také přespala a takovéto pocity jsem neměla.
Kdyby se to opakovalo častěji, dalo by se to spíš vysvětlit tím, že mi není vždy dobře s mými zdravotními problémy. Zakopávání i průvan by se asi vysvětlit daly, ale z čeho pramenil ten nezvyklý pocit ohrožení, že tam nejsem sama a pocit, že mi něco hrozí a že mám odejít nevím, tak si mohu myslet třeba že mě tam tenkrát prostě nechtěli „zámečtí duchové.“? Nebo jsem měla prostě špatný den ale jak to že ty pocity tak najednou a úplně zmizely? Kdyby mi bylo jen mizerně tak by to nepřešlo jakmile jsem vyšla ze dveří, ale bylo by mi jako už častokrát mizerně dál, jak mi bývá jindy když mi není s chronickou neuroboreliozou dobře.

Existují podzemní chodby do Lanškrouna, Rudoltic a okolí?
Při prohlídkách sklepení se za těch sedm let provozu o tom, že by měla existovat podzemní chodba ze Zámečku do Lanškrouna zmínily stovky návštěvníků. Jejich vyprávění o tom, jak před lety oni nebo někdo, koho dobře znali prolézal místy zavalenou chodbou se v některých bodech shodují. Třeba v tom, že v chodbě měla být místa rozšířená, kde by se dokázaly vyhnout menší vozy tažené koněm.Také popisují různé odbočky, které měly z hlavní chodby vycházet. Říkávají, že měly vést do bývalého městského pivovaru, na spodní části náměstí v Lanškrouně, do sklepů pod radnicí, další odbočka měla vést k bývalému pivovaru Lichteinsteinů a hlavně k zámku.Prý se z chodby dalo vylézt i u potoka, který dříve protékal vedle kostela, v místě kde je nyní parkoviště supermarketu Albert, a ve sklepích některých domů na náměstí.
Jedna návštěvnice mi třeba vyprávěla, že se v její rodině ústně traduje, že jejich pra pra pra předek byl panským kočím na zámku a rád dětem a vnoučatům vyprávěl, jak několikrát vezl końským povozem za špatného počasí knížata ze zámku na 4 kilometry vzdálený Nový zámek podzemní chodbou, až se to ústně v jejich rodině dochovalo dodnes. Další z návštěvníků, kterému bylo přes 70 let mi vyprávěl, že někdy v 50 letech po válce s kamarády vlezli na Zámečku do chodby a několik hodin jim trvalo, než přes místy skoro zavalená místa dokázali prolézt s velkým rizikem až do Lanškrouna. Měli vylézt někde u toho potoka, už za tmy a celí zmožení a poškrábaní a se strachem, že ještě doma dostanou pospíchali a tak si přesné místo nezapamatovali. Další, mladší návštěvníci shodně popisují, že sice na Zámečku do chodby vlezli, ale dostali se jen pár set metrů a pak byly závaly a museli se vrátit. Jeden z východů měl být i v bývalé cihelně, která dříve byla pod zámeckým vrchem směrem na Lanškroun. Další měl podle údajů od více lidí být někde u silnice na Ústí nad Orlicí, v místech, kde stával vysoký komín, který byl nedávno zbourán. Ze sklepení není možné se do případné chodby dostat, kdyby se vyboural zazděný výklenek, vznikla by díra až k povrchu a do sklepení by velice teklo a ještě by mohlo dojít k úrazu, proto se pátrá v archivech a zkouším zaznamenat vyjádření pamětníků, kterých bohužel stále ubývá.

Podaří se někdy vypátrat tůzná tajemství sklepení Zámečku?
Zámecké sklepení, i když ho zbyla jen část, zhruba 1000m2 nevydává svá tajemství lehce, ta nejzajímavější místa jsou zasypána tunami suti nebo neprodyšně zazděna a nezbývá než doufat, že se někdy přece podaří udělat pořádný průzkum a tak odhalit, jestli opravdu skrývá další, zatím nepřístupné podzemní prostory. Nyní je důležité, aby byl Zámeček kompletně opraven, a mohl tak ještě lépe sloužit návštěvníkům. Zatím je opraveno přízemí kde je kavárna s občerstvením a kde je možno si posedět i v případě nepříznivého počasí.
Informace o provozní době, prohlídkách a fotogalerie jsou na www.novyzamek.cz.
Prohlídku je také možno domluvit na 776 642 277 celoročně.

Fotogalerie: