Peter z divočiny: Kdo byl chlapec, kterého našli v lese?
Na náhrobku má napsáno jen „Peter, divoký chlapec, 1785“. Přezdívka se s ním nesla celý život. Nikdo neví, kde se narodil, kdo byli jeho rodiče, ba dokonce ani to, zda opravdu vyrostl v divočině. O Peterově životě se dodnes vedou debaty. Kdo vlastně byl tento záhadný mladík?
Když Petera našli, měl asi 11 let. Byl nahý, špinavý, podvyživený a žil v lese nedaleko německého Hannoveru. Neuměl mluvit, pohyboval se jen na všech čtyřech končetinách, jedl rukama a neměl rád, když musel nosit oblečení. Zvěsti o chlapci, jehož vychovali zvířata, se rychle šířily, a dostaly se i na anglický královský dvůr.
Král Jiří I. pocházel z Hannoveru a měl zálibu ve zvláštních věcech. Přikázal, aby mu Petera přivedli, a z chlapce se tak stal doslova královský domácí mazlíček. Říkalo se, že ho vychovali vlci či dokonce medvědi, a jeho divoký zjev způsobil v roce 1725 v Anglii senzaci.
Peter však zároveň vyvolával i řadu otázek. V té době byla například populární debata o tom, zda je lidská povaha vrozená nebo je dána výchovou. Pro různé filozofy, vědce i šarlatány se tak Peter stal výborným pokusným objektem. Je chybějícím článkem mezi člověkem a zvířetem? Rozhoduje o charakteru genetika nebo výchova? Na tyto i další otázky zkoušeli odpovídat desítky nejrůznějších lidí. Švédský botanik Carl Linné dokonce kvůli Peterovi vytvořil ve svém díle Systema naturae, které položilo základy systematiky fauny a flóry, zcela novou kategorii. Nacházel se v ní jen Peter a jmenovala se Juvena hanoveranus.
Po příjezdu na anglický královský dvůr se Petera ujala princezna (později královna) Katarína, která dohlížela na chlapcovo vzdělání. Navzdory všem snahám se ale Peter nikdy nenaučil mluvit a dokázal jen opakovat některá jednoduchá slova. Na druhé straně se zdálo, že rozumí tomu, co mu lidé říkají.
Peter měl také tendenci bloudit a dostávat se do problémů. V létě 1751 se například ztratil a musela se vypsat odměna za jeho nalezení. Když se nakonec vrátil domů, jeho opatrovník nechal Peterovi vyrobit kožený obojek, do kterého bylo vyraženo jméno a adresa.
Peter se dožil asi 70 let a je pohřben u kostela svaté Marie v Northchurchi.
Dnes se předpokládá, že chlapec nevyrostl v divočině, ale byl vážně duševně nemocný a rodiče ho nechali v lese. Lékaři předpokládají, že Peter mohl od narození trpět takzvaným Pitt-Hopkinsovým syndromem. Vyznačuje se například šilhavostí, hluboce posazenýma očima a velkými ústy. K dalším příznakům patří řečové problémy, opožděný vývoj, problémy s dýcháním a nižší IQ.
Při určování diagnózy byl velmi důležitý obraz, který dnes visí v Kensingtonově paláci. Zobrazuje Petera se sklopenými víčky a velmi vykrojenými rty, které jsou také znakem Pitt-Hopkinsova syndromu. S jistotou se však jeho stav určit nedá a Peter je tak dodnes záhadnou postavou nejen anglických dějin.
