Posedlost se dá vysvětlit několika způsoby, většinou jde o psychickou poruchu spojenou s návaly hněvu. Nábožensky založení lidé však věří, že do člověka může vstoupit ďábel. Toto jsou nejznámější případy, které byly označeny za „posednutí ďáblem“ a jejich skutečnou příčinu se nepodařilo odhalit.
Jde o jeden z nejnovějších případů posednutí. Doktor Richard Gallagher v roce 2008 popsal své zkušenosti s dívkou, které kvůli ochraně soukromí dal přezdívku Julia. Případ je zajímavý i proto, že lékaři většinou posednutí ďáblem odmítají a zvláštní chování vysvětlují psychickými poruchami. Gallagher však byl údajně svědkem Juliiny levitace a také toho, jak mluvila neznámými jazyky. Jak případ skončil není známo. Doktor totiž za záhadných okolností zemřel ještě předtím, než své zápisky dokončil.
V roce 1906 byla Clara křesťanskou misionářkou v Jižní Africe. Údajně uzavřela v den svých 16. narozenin smlouvu se Satanem, který ji pak ovládl. Tělem jí probíhaly silné křeče a vždy, když se k ní přiblížil člověk s krucifixem, začala nelidsky vřískat a prskat kolem sebe sliny. Navíc začala mluvit několika jazyky a byla schopna vycítit, jaké události se odehrály v životech lidí kolem ní. Nakonec k ní přivolali dva kněží, kteří měli provést exorcismus. Jednoho z nich se pokusila uškrtit a více než 170 lidí dosvědčilo, že ji vidělo levitovat asi dva metry nad zemí. Nakonec se po dvou dnech knězům podařilo vyhnat „Satana“ z jejího těla.
Asi nejznámější příběh posednutí ďáblem byl údajně námětem pro natočení filmu Exorcista. Roland Doe měl v době, kdy se v jeho okolí začaly dít zvláštní věci, 14 let. Nejprve se v domě jeho rodičů začaly ozývat zvuky kapající vody, později ze stěn a polic padaly náboženské předměty. O pár dní později se na chlapcově těle začaly objevovat vyřezaná slova a on sám přestal komunikovat s okolím. Rodiče proto kontaktovali kněze, který chtěl ďábla z chlapcova těla vyhnat. Po třiceti neúspěšných pokusech se mu to nakonec podařilo, a to až v nemocnici, v níž museli Rolanda hospitalizovat. Když zlý duch opouštěl jeho tělo, celý nemocniční personál přísahal, že slyšel děsivý křik a ve vzduchu se vznášel zadušující pach síry.
Michael Taylor a jeho žena Christine žili v malém britském městečku Ossett. Byli velmi pobožní a stali se členy křesťanské modlitební skupiny, kterou vedla jistá Marie Robinsonová. Během jedné ze schůzek náhodou Christine obvinila svého muže z toho, že má s vedoucí skupiny poměr. Ten najednou začal chrlit nadávky a napadat lidi. Jeho agresivní chování trvalo celé měsíce, dokud jeho žena přivolala kněze, který provedl exorcismus. Přísahal, že z Michaelova těla vyhnal 40 démonů, ale ten nejzákeřnější v něm zůstal. Když kněz odešel, Michael brutálně zavraždil svou ženu a psa a policisté ho našli potulovat se ulicemi Ossettu, přičemž byl pokryt krví. Soud ho umístil do psychiatrické léčebny.
Když měla Anna 14 let, začala vykazovat známky posednutí ďáblem. Nesnesla blízkost náboženských předmětů, vykazovala známky sexuální deviace a nemohla vstoupit do kostela, aniž se nezačala zmítat a křičet. V roce 1912 podstoupila úspěšný exorcismus, ale o 14 let později ji ďábel opět posedl. Vyhledala tedy pomoc kněží a ti ji umístili do ženského kláštera, kde ji měli jeptišky připravit na další rituál vyhánění démonů. Až v klášteře se ale její posedlost projevilo naplno. Mluvila cizími jazyky, plivala na jeptišky a často zvracela, když se k ní přiblížili s krucifixem. Celý exorcismus nakonec trval až 23 dní, během kterých Anna zranila tři kněží a dvě jeptišky. Nakonec byl ale rituál úspěšný.