Přežila Anastázia Romanová popravu ruské carské rodiny?
V únoru 1920 se rozrušená mladá žena pokusila spáchat sebevraždu skokem do jednoho z Berlínských kanálů. Zachránili ji kolemjdoucí a později byla převezena do blázince. Zde při vyšetřeních neustále opakovala zvláštní věc. Tvrdila, že je VELKOVÉVODKYNĚ Anastasií Romanovou, nejmladší dcerou zesnulého ruského cara Michala II. Mohla opravdu přežít vyvraždění carské rodiny?
Car přišel o moc po revoluci v březnu 1917. Nahradila ho prozatímní vláda, kterou po bouřlivých událostech v listopadu téhož roku svrhli bolševici v čele s Leninem. Vypukla občanská válka mezi prokomunistckými jednotkami a jejich oponenty. Lenin ve snaze zabránit tomu, aby Michala II. osvobodili loyalisté, vydal rozkaz k popravě celé carské rodiny. 16. července 1918 panovníka, jeho manželku, syna a následníka trůnu Alexeje a čtyři dcery zastřelili.
Žena se sebevražednými sklony v Berlíně však tvrdila něco jiného. Tvrdila, že je nejmladší dcerou Michala II. a během popravy ji střelba, která zabila zbytek její rodiny, jen zranila. Následně ji měl zachránit bolševik Alexander Čajkovskij, který ji ošetřil, nechal uzdravit a propašoval mladou ženu do Bukurešti. Zde měla žít pod jménem Anna Čajkovská jako Alexandrova družka. Její zachránce však v roce 1920 zabili a dítě, které spolu měli, musela dát údajná Anastázia do sirotčince. Zoufalá pak utekla do Berlína, kde se pokusila zabít.
Tvrzení ženy, která se prohlásila za následnici ruského trůnu, vyvolala bouřlivou debatu. Jedni jí věřili, vždyť se opravdu věrně podobala velkovévodkyni Anastázii z fotografií. Ti, kteří ji označovali za podvodnici, naopak poukazovali na fakt, že žena neumí rusky, její podporovatelé však oponovali, že může jít o částečnou ztrátu paměti způsobenou traumatizujícím zážitkem. Ve hře bylo i ohromné bohatství v podobě panovnického pokladu. Na ten by měla žena v případě, že by se potvrdilo její následnictví na ruský trůn, nárok.
Anna si mezitím změnila příjmení na Andersonová a vytrvale odmítala mluvit ze vzdálenějšími carovo příbuznými. S některými však přece jen v krátkosti mluvila a někteří z nich byli přesvědčeni, že její detailní znalosti z prostředí panovnického dvora mohl znát jen zasvěcený člověk.
Ve třech soudních jednáních se Anna Andersonová snažila dokázat, že je následnicí carského trůnu. Ani jeden z rozsudků však nehrál v její prospěch. Zemřela v únoru 1984.
V SSSR se historikům podařilo v roce 1979 najít místo, kde byly pohřbeny ostatky carské rodiny. V roce 1994 analýza DNA prokázala, že jde o Mikuláše II. a jeho příbuzné. Dvě kostry však chyběly: Alexejova a Anastáziina. Bolševici se údajně po popravě pokusili všechna těla spálit a začali nejmenšími: následníkem trůnu a carovo nejmladší dcerou. Měli je spálit na popel, kompetentní však rozhodli, že to trvá příliš dlouho, a tak zbylé mrtvoly naložili do kyseliny a uložili do dolu.
Analýza DNA Anny Andersonové objasnila i její tvrzení. Zkoumala se tkáň, kterou jí odebrali během operace v roce 1979 a porovnáním se vzorky DNA žijících Romanovců se zjistilo, že žena nebyla carovi dcerou a ani jeho příbuznou.
Přišlo se na to, že v roce 1927 v Berlíně zmizela polská služka Franzisca Schankowská. Stalo se tak v ten samý den, kdy Annu vytáhli z kanálu po neúspěšném pokusu o sebevraždu. Analýza DNA Franzsiciných příbuzných potvrdila příbuzenství s Annou Andersonovou na 99,6 procenta. Zdá se tedy, že velkovévodkyně Anstázia opravdu zemřela rukou bolševiků.
