Prokletý prstýnek
Chci vám napsat o prokleté věci, kterou jsem měla doma a určitě se u mě projevila její kletba. Byl to prstýnek. Ten mi dal kluk, voják, se kterým jsem chodila. Jak se tak říká, musela jsem se vdávat, byla jsem těhotná. V den svatby se stala divná věc. Těsně před odchodem na úřad jsem zjistila, že prstýnek nemám. Byla to pro mě záhada, protože nebyl velký, aby mi sklouzl. Navíc asi před necelou půlhodinou jsem ho na ruce měla. Nikde venku už jsem nebyla, takže musel být někde blízko. Všichni jsme ho však hledali marně. Měli jsme málo času, museli jsme na úřad. Po obřadu jsme šli hned domů, protože už nás čekal oběd. Jen jsem dosedla, padl můj zrak na zem, kde ležel prstýnek. Přitom jsme to místo prvně pořádně prohledávali. Zvedla jsem ho ze země, ale byla z něj placka. I po pečlivém vytvarování zůstal už navždy křivý. Stejně jako naše dvacetileté manželství. Prstýnek jsem nosila, ale z hlavy mi nešlo, jak mi tehdy mohl spadnout z prstu. Až po 14. letech jsem dostala vysvětlení. Byl to pro mě šok, když tchyně jen tak mimochodem řekla mému muži: Vidíš, jak Milena dobře nosí prstýnek po Boženě.“ Božena byla děvče, se kterým můj muž chodil přede mnou. A já nevěděla že, že manžel udržoval styk s námi oběma a já to nevědomky vyhrála! Prstýnek jsem přestala nosit. Navlékla jsem ho až za čas, kdy mě zklamání přebolelo. Nosila jsem ho pár dní, když se mi na ruce z ničeho nic rozpadl. Dala jsem ho spravit a znovu nasadila na prst, za pár dní se ale rozpadl na 3 kousky. Tenkrát jsem si uvědomila, že v něm je Boženina kletba. Rovnou jsem na muže uhodila, aby mi řekl, co Božena napsala do dopisu, když mu prstýnek vracela. Na mé podezření, že ho proklela, jen kývl. Nařídila jsem, že prstýnek musí z domu. Co s ním skutečně udělal, jsem se nikdy nedozvěděla. Nejsilnější následek, který zanechalo Boženino prokletí, byl však ten, že nám zemřela dcerka, kvůli které si mě můj muž bral a Boženu nechal. Naše manželství byla katastrofa. Já jsem se ho snažila udržet i přes jeho nevěry, ale tato situace mě dostala na psychiatrii. Skončila jsem v 27 letech v invalidním důchodu, když jsem chtěla přežít, musela jsem požádat o rozvod, jinak bych skončila v blázinci nebo na hřbitově. Takhle skončila epizoda s prstýnkem. Dnes je mi skoro 72 let, jsem na konci života a takové mám vzpomínky.
Dobrý den,
mám podobnou zkušenost s náušnicemi po manželově mamince. Ta mne bohužel neměla ráda, neustále manželovi předhazovala, že se oženil špatně atd. Nebyli ani na naší svatbě a s mými rodiči se vůbec neznali. Když po letech tchyně zemřela, zkusil můj táta navázat kontakt alespoň s tchánem. Docela se zpřátelili a navštevovali. Když jsem slavila 40. narozeniny, byl pozván i tchán. Když mi přál, dal mi jako dárek náušnice, které nosila tchyně a řekl, že se (ona) před smrtí hodně změnila a že by určitě byla ráda, kdybych je měla. Začala jsem je nosit a po čase (cca 3 měsíce) jsem si začinala uvědomovat, že se necítím dobře psychicky i tělesně. Manžel mi řekl, ať sundám ty náušnice. Sundala jsem je a bylo dobře. Od té doby jsou zavřené v krabičce…..